Japonci rádi jedí ryby. I já jsem si několik večerů pochutnával na umně připravených jemných plátcích syrového masa z nejrůznější druhů ryb. Byl to též zážitek estetický, neboť každý z mnoha chodů představoval dokonalou úpravou umělecké dílo. Přiznám se, že jsem během deseti dní snědl více masa, než za celý rok doma.

Obzvláště chvályhodné mi pak přišlo, že ani vytříbená podoba rybí stravy nemá zakrýt věci související. V těch nejlepších restauracích zákazník shlédne pouť svých obětí na aranžovaný podnos se vším všudy. Kuchař na druhé straně stolu připravuje stravu celou dobu před jeho očima, ukazuje mu jednotlivé fáze přípravy, konverzuje o použitých ingrediencích a místě jejich původu i o historii svého rodinného podniku. Teprve během večeře jsem tak měl zjistit, že dovádějící živočichové ve velkém akváriu nemají pouze uklidnit mysl hostů. Čilé rybičky byly před mými zraky vyloveny, nabodnuty na rožeň a po složitých úpravách předloženy na talíř. Jejich maso bylo jemné a byl jsem nadmíru spokojen - musel jsem se vyrovnat s tím, že kvůli mně byla zabita konkrétní bytost, jejíž radosti ze života jsem si chvíli předtím nemohl nevšimnout.

Maso jím velmi zřídka a budu je takto jíst i nadále. Kdysi jsem u babičky pravidelně zabíjel králíky, se kterými jsem si v dobách jejich i svého dětství s oblibou hrával a říkal jim jmény. Při zabíjení pak někteří z nich křičeli hrůzou ze smrti. Dnes králíky zabíjím a stahuji jen jednou či dvakrát do roka, když mě babička poprosí a není nikdo jiný, kdo by to vykonal. Neznám je ale jménem, a proto je ani nejím. Též jsem dospěl k závěru, že podaří-li se mi získat vlastní hospodářství, několik králíků bych chovat chtěl. Budou mít opět jména, avšak zabíjet je nehodlám. Až bude třeba děti naučit, jak se správně jí maso, zajdeme si raději ulovit nějakou rybu.

Kupovat ji nebudu, nechci. Poslední den před svítáním nás japonští přátelé vzali na návštěvu rybího trhu, kde ve velkém prodávají rybáři své úlovky zpracovatelským firmám a distributorům. Pochopil jsem, že jíst ryby kupované v obchodech je špatné - nejen je nemohu sám zabít, ale nezabíjí je ani lovci, ani obchodníci. Dodnes mě straší vzpomínka na kontejnery plné ryb, které bez vody pomalu umíraly, na mořské ježky a hvězdice v bednách s pilinami, které se na ně nalepily a postupně je vysoušely, nebo na již zatavené igelitové pytlíky nacpané živými kraby, kteří se po sobě sápali v marné snaze uniknout z průhledného potištěného obalu. S potěšením naopak vzpomínám na večeři v rodinné restauraci s velkým akváriem. Rybí plátky byly opravdu výborné.