Články, zpravodajské sloupky a komentáře zveřejňované v našich sdělovacích prostředích obviňují z vraždy nigerijského spisovatele Kena Saro-Wiwy a jeho osmi kolegů tamní vojenskou juntu, případně přímo diktátora Abachu. Zkušenější redakce převzaly ze západních deníků kritiku vlivných vlád za nedostatek jejich včasné aktivity, některé z nich zmiňují i souvislost s mezinárodním koncernem Shell.

Víme tedy, že vinen je generál Abacha, který se před dvěma lety pučem dostal k moci, demokraticky zvoleného prezidenta obvinil ze zrady a uvěznil v izolaci. Během dvou let jeho junta zavraždila nejméně 2000 nevinných obyvatel. Saro-Wiwu odsoudil mimořádný vojenský soud za čtyři vraždy, které se ale odehrály v době, kdy byl spisovatel po předchozím zatčení uvězněn. Diktátor rozsudek potvrdil.

Dozvídáme se, že na vině je i firma Shell, které připadne více než polovina v Nigérii vytěžené ropy. Bezohlednou těžbou ropy zničila zemi, která byla domovem kmene Ogoni. Když zoufalí domorodci začali ničit těžební techniku, požádal Shell nigerijskou armádu o zásah. Koncern vraždám nezabránil, ačkoliv k tomu měl prostředky. Odstranění předáků domorodého hnutí mu naopak usnadnilo práci – pouhých pět dní po popravách potvrdil svůj záměr vybudovat v zemi Ogoni nový ropný provoz za 4 miliardy dolarů.

A čteme také to, že černé svědomí mají i představitelé západních velmocí. Poté, co diktátora důkladně vyzbrojily (jen Majorův kabinet udělil za poslední rok britským firmám přes dvacet licencí na vývoz zbraní do Nigérie), vyhlásily vůči němu západní státy zbrojní embargo. Účinné hospodářské sankce v podobě embarga ropného však prý nepřicházejí v úvahu. Major i Clinton prohlásili, že takový krok by poškodil více obyvatele než vůdce africké země. Současná junta si přitom během dvou let stihla na svá soukromá konta ulít přes deset miliard dolarů pocházející z těžby ropy, zatímco těžce poškozeným Ogoniům se za stejnou dobu dostaly "kompenzace" ve výši jedné statisíciny této částky. Tento očividný rozpor vyjasnil Wall Street Journal: pokud by bylo na Nigérii uvaleno ropné embargo podobně jako předtím na Irák, Írán a Libyi, zvýšilo by to cenu ropy o tři dolary za barel.

Masmédia nám tedy ukazují, kdo všechno je vinen. Bijíce se do prsou, čeští novináři burcují veřejnost proti nelidskému režimu v Nigérii a spolu s ní tlačí na politiky, aby postupovali rozhodněji. Nic jim nevadí, že stejně jako jimi kritizovaní, také oni mají ruce od krve. V době, kdy ještě odsouzení měli naději na záchranu a kdy se jejím nositelem mohl stát nyní tak statečně probouzený tlak veřejnosti a vlád, naše redakce mlčely.

Protestní akce, která tehdy proběhla před nigerijským velvyslanectvím v Praze, ukázala, že se z jejich strany nejednalo o nevědomost či nedostatek příležitostí. Navzdory osobnímu pozvání se nedostavila ani jedna z televizí, pár novinářů o ní do svých deníků napsalo jedním odstavcem na předposlední straně. Ken Saro-Wiwa ani Nigérie totiž ještě nebyli v módě. Odpovědnost za popravy v Nigérii nesou i čeští novináři. Zbraní, která v jejich rukou vraždila, byl nezájem.