Dobyvatelské výpravy Španělů do zemí Latinské Ameriky v 16. století jsou zajímavým tématem i pro naprosté historické laiky, mezi které se řadím. Podílí se na tom jistě široká škála dodnes aktuálních aspektů (kulturních, politických či etických) střetu dvou vyvinutých, a přitom zcela rozdílných civilizací.

O průběhu první conquisty, vedené proti Aztécké říši, se různé zmínky objevují často, většinou jsem ale dosud narážel na vzdálené odkazy a vícekrát zprostředkované informace (v češtině za nejobjevnější považuji studii "Dobytí Ameriky" od Tzvetana Todorova, vydanou Mladou frontou v roce 1996).

Mimořádným zážitkem proto pro mne byla možnost přečíst si bez zkrácení jeden z klíčových pramenů - detailní zprávu samotného Hernána Cortése. Český překlad, který vydalo Argo v roce 2000, zpřístupňuje mnoho nových, pro mne dosud neznámých detailů, které dokreslují neuvěřitelně smělou výpravu Španělů do srdce Mexika.

Čtenář žasne nad podrobným popisem tolika na první pohled zoufalých situací, v nichž nakonec několik stovek bílých dobrodruhů vždy obstojí. Neustále se opakující špatná taktika, dětinsky naivní léčky a - z našeho pohledu - neexistující strategie Aztéků vynikají hlavně v kontrastu s nevyslovenou, ale zcela zřejmou obdivuhodnou sebeorganizací jejich vlastního vojska: to dokázalo účinně přesouvat, zásobovat a proti Cortésovi naráz postavit až statisícovou armádu bojovníků.

Pro mne málo známou událostí byla i trestná výprava vypravená proti Cortésovi jeho vlastními krajany. Zaskočila jej v nejméně vhodné chvíli - při snaze získat v napjaté atmosféře nadvládu nad hlavním aztéckým městem. Cortés byl náhle donucen opustit pozice a vyrazil zpět k moři vstříc dvojnásobné přesile Španělů, kterou rovněž dokázal zdolat. Mezitím se Aztékové proti španělské posádce zanechané v Tenochtitlánu vzbouřili a následně pobili většinu Cortésovy výpravy. Opět zní neuvěřitelně, že nechali zbytek zdecimovaných conquistadorů na pokoji, sotva je vytlačili z města. Nelze se zbavit dojmu, že Aztékové zkrátka dávali Cortésovým lidem tolik nových šancí, až Španělé prostě nemohli neuspět.

"Třetí Cortésova zpráva", popisující chladně a systematicky konečné dobytí Tenochtitlánu, je otřesným svědectvím o totální likvidaci nepřátelské metropole a masakru jejích obyvatel. Den po dni zde Cortés líčí tříměsíční krvavou bitvu: "Nám pak stáli po boku naši přátelé a na vodě i na zemi jim připravili takovou krvavou lázeň, že v tom dnu pobili a jali více než čtyřicet tisíc duší. Nářek a pláč žen a dětí byl tak žalostný, že se každému mohlo srdce rozskočit..." píše vůdce dobyvatelů a o několik stran dál pokračuje: "V den dobytí města jsme pobrali všemožnou kořist a vrátili se do ležení, blahořečíce Pánubohu za tolikerou milost a za vytoužené vítězství, jež nám dopřál."

Překlad dvou klíčových Cortésových dopisů (spíše obsáhlých zpráv), adresovaných tehdejšímu španělskému králi, doplňuje zajímavá předmluva překladatele. Za pozornost, zdá se, stojí celá vloni zahájená edice Capricorn nakladatelství Argo, která se věnuje antropologii a etnologii neevropských kultur. (Hernán Cortés: Dopisy - druhý a třetí dopis o dobytí Tenochtilánu

(přeložili Oldřich Kašpar a Eva Mánková, vyšlo v edici Capricorn vydalo Argo, Praha 2000, 180 str.)