Jan
Beránek
> Strana zelených
Po zářijovém sjezdu Strany zelených v Pardubicích, kde jsem byl odvolán z funkce předsedy strany, jsem pevně doufal v uklidnění poměrů ve straně. Pokračující vnitrostranický boj považuji pro Zelené za sebevražedný. Není proto mým úmyslem spory jakkoliv podněcovat. Bohužel se však objevila absurdní obvinění mé osoby, která nejen zpochybňují mnou dosažené výsledky, ale kladou mi za vinu obtížnou finanční situaci Strany zelených.
V tuto chvílí za nejvážnější napadení považuji texty z počátku listopadu 2005, které mi vyčítají nedávnou exekuci Strany zelených a údajné způsobení více než dvoumilionové škody. K této kauze, která je jasně doložitelná, jsem sepsal stanovisko a podrobně uvedl fakta. Tento můj text však vedení strany odmítlo rozeslat členům, kteří tak mají pouze jednostranné informace. Protože jsou přitom některé útoky výslovně vedeny s cílem mne veřejně poškodit, nakonec jsem se rozhodl své stanovisko zpřístupnit alespoň touto cestou.
Jan Beránek, 9. listopadu 2005
(v Chytálkách
dne 6. listopadu 2005)
Vážení členové
Strany zelených,
musím se ohradit vůči
textu Martina Bursíka ze soboty 5. 11. 2005. Bursík mne obviňuje z toho,
že jsem to byl já, kdo způsobil ve věci dluhu Strany zelených
vůči společnosti Harmonie CZ škodu a kdo nese zodpovědnost
za naši špatnou finanční situaci. Jiný činorodý člen naší
strany Svatopluk Bartík nelenil a ještě týž den dal podnět Ústřední
revizní komisi s návrhem na mé vyloučení ze strany a na to, aby
Strana zelených po mně vymáhala náhradu údajných škod.
Dluh vznikl v první
polovině 90. let, nezavinil jsem jej. Ve skutečnosti se po dlouhých
letech pasivity (kdy dluh narůstal o více než milion korun ročně)
teprve na jaře 2003 právě pod mým vedením předsednictvo Strany
zelených postavilo k problému čelem. Celý dluh se podařilo objasnit
a úspěšně řešit: zastavit exekuci, snížit dluh z téměř
14 milionů Kč na polovinu a rozložit jeho splácení až do konce
roku 2006. Lze také snadno doložit, ve skutečnosti se pod mým vedením
ekonomická situace Strany zelených výrazně zlepšila.
Příčiny
komplikací, které nastaly na sklonku roku 2004 a v roce 2005, jsou také
zjevné a doložitelné: nepředvídatelná a mnou nezaviněná další
exekuce, neochota Martina Bursíka podílet se na řešení finanční
situace SZ a jeho snaha potápět „Beránkovo vedení“ i za cenu poškození
celé SZ. Na vyhrocení situace letos v září má pravděpodobně
podstatný podíl i Bursíkův pokoutný a zpackaný pokus vyjednat prostřednictvím
ze strany vyloučeného Emila Zemana (sic!)
odkoupení pohledávky od Harmonie CZ nebo její zpochybnění.
Obviňování mé
osoby z problémů s Harmonií je tedy natolik absurdní, že by
bylo k smíchu, kdyby nezaznívalo od předsedy strany a kdyby je
nedoprovázely zcela vážně míněné návrhy na mé potrestání
vedené cílem trvale a veřejně poškodit moji pověst. (Cituji z návrhu
S. Bartíka na mé vyloučení: „Jednání Jana Beránka má i zásadní
politický rozměr, kvůli kterému nemůže být nadále v našich
řadách. Pokud by se tato osoba chtěla ještě někdy
politicky angažovat, musí být z naší strany dáno jasně najevo, o
jak nezodpovědného člověka se jedná, aby byla zřejmá jeho
nedůvěryhodnost!“.)
V tuto chvíli
se budu bránit rekapitulací a doložením faktů; bude-li to situace vyžadovat,
pak i veřejným. Objeví-li se znovu podobné obvinění vůči
mně, nebudu váhat postavit se mu
soudní cestou.
Následující text je
sice delší, avšak vzhledem k závažnosti tématu považuji jeho
podrobnost za potřebnou.
1. Není pravda, že jsem
neinformoval ostatní o situaci
Poučen mimo jiné zcela
netransparentním postupem předchozích vedení Strany zelených ve věci
hospodaření a dluhů, dbal jsem zvláště na to, abych o dění
kolem mnohamilionové pohledávky Harmonie CZ průběžně
informoval kolegy ve vedení i členy strany. Není proto pravda, že o podmínkách
exekutorského zápisu nikdo nevěděl, že jsem si tyto věci nechával
pro sebe a neinformoval o nich členy strany.
O svých jednáních ohledně pohledávky i o veškerých parametrech exekutorského zápisu (tedy včetně smluvní pokuty a následků neuhrazení splátek) jsem průběžně informoval celé předsednictvo SZ i Ústřední revizní komisi (ÚRK) SZ již v době uzavírání dohody v roce 2003. Tehdy se nám podařilo v situaci, kdy Strana zelených měla obstaveny účty a soud potvrdil exekuci vůči SZ na částku dosahující téměř 14 milionů korun, vyjednat snížení dluhu na 7 milionů a jeho úhradu rozložit do rozumného splátkového kalendáře (první splátka 2,3 milionu byla splatná okamžitě, druhá splátka ve výši 2 miliony do konce roku 2004 a třetí splátka ve výši 2,7 milionu do konce roku 2006).
Dokladem je například zápis
z jednání předsednictva SZ (PSZ) 23. 7. 2003: „Předseda
Jan Beránek informoval PSZ o aktuální situaci pohledávky společnosti
Harmonia vůči Straně zelených. Jan Beránek informoval PSZ o
termínu schůzky se zástupci této firmy, smluvené na pátek 25.7.2003. O
výsledcích bude informovat s tím, že další o dalším postupu rozhodně
předsednictvo na svém nejbližším následujícím jednání, tj. v pátek
1.8.2003.“
nebo zápis z jednání
PSZ 1. 8. 2003: „Jan Beránek informoval předsednictvo
o navrženém splátkovém kalendáři úhrady úvěru (úhrada 2,7
milionů Kč ihned, 2 milionů do konce roku 2004 a zbývajících
2,3 milionů Kč do konce roku 2006).PSZ souhlasí s postupným narovnáním
pohledávky a pověřuje Jana Beránka, Janu Ulbrychovou a Dalibora Stráského
podepsáním exekutorského zápisu s výše uvedeným splátkovým kalendářem“
nebo zápis z jednání
PSZ 7. 8. 2003: „Strana zelených uzavřela
smlouvu s advokátní kanceláří Machourek
a spol. a pověřila ji jednáním s firmou Harmonie CZ s.r.o. o vypořádání
dluhu strany. Předsednictvo SZ pověřuje předsedu a dva místopředsedy
strany, aby podepsali smlouvu o vypořádání dluhu s firmou Harmonie CZ
s.r.o. za rámcových podmínek, které přednesl předseda Jan Beránek
(potvrzení oprávněnosti společnosti Harmonie CZ, snížení dluhu na
částku srovnatelnou s původním dluhem bez úroků, splátkový
kalendář umožňující SZ reálně přežít.“).
Dále jsem členům předsednictva
průběžně posílal informace o zjištěných skutečnostech
při pátrání po právoplatném majiteli pohledávky (například mé
emaily ze dnů 20. 7. 2003, 24. 7. 2003 aj.). O ni se totiž ucházel kromě
Harmonie CZ také někdejší předseda a poté místopředseda SZ
Emil Zeman, dokumenty dokládající jeho nárok se ale ukázaly jako zfalšované
nebo neplatné.
Dne 1. srpna 2003 jsem přeposlal
všem tehdejším členům předsednictva SZ (Brzobohatý, Drápalová,
Liška, Smrž, Stráský, Suchý, Tožička, Ulbrychová) a předsedkyni
ÚRK SZ Ditě Horové kompletní písemný návrh parametrů dohody ze
strany Harmonie CZ obsahující mj. ustanovení, cituji „pro případ
prodlení budou sjednány úroky v původní výši (nebo navrhněte)
a smluvní pokuta ve výši 1 mil. Kč“. Úroky byly nakonec sníženy
rovněž na polovinu, namísto původních 30,4 % p.a. činí 15 % p.a.
Samotného jednání u
exekutora dne 14. 8. 2003 se vedle mne a našeho právního zástupce JUDr. Jiřího
Machourka účastnili také předsedkyně ÚRK Dita Horová, místopředsedkyně
SZ Jana Ulbrychová a místopředseda SZ Ondřej Liška. Ondřej Liška
a Jana Ulbrychová následně spolu se mnou exekutorskou dohodu za Stranu
zelených podepisovali a se všemi jejími podmínkami tedy byli prokazatelně
seznámeni.
O výsledném řešení
jsem následně informoval všechny členy SZ (email 18. 8. 2003), ačkoliv
v této zprávě nebyly zmíněny sankce pro případ nedodržení
splátkového kalendáře. Vyhotovení dohody samotné však bylo následně
dáno k dispozici ÚRK a patrně i všem členům předsednictva,
i když o tomto písemný doklad nemám. Především ale nebyl žádný důvod
dohodu tajit, vzhledem k její výhodnosti to bylo spíše naopak. Dohoda
byla k dispozici po celou dobu v hlavní kanceláři Strany zelených.
Nutnost zajistit finance na
uhrazení druhé splátky Harmonii do konce prosince 2004 i problémy plynoucí
z jejího nesplacení jsme s místopředsedou pro hospodaření
Pavlem Brzobohatým zmiňovali i na jednáních předsednictva zvoleného
v září 2004 (protože se nejednalo o usnesení, v souladu s jednacím
řádem PSZ tyto informace bohužel nebyly zaznamenávány písemně v zápisech
z jednání PSZ).
Písemně jsem však
prokazatelně o důsledcích neuhrazení splátky informoval všechny
členy, včetně Martina Bursíka a dalších kolegů z předsednictva,
nejpozději ve svém emailu ze dne 23. prosince 2004, v němž upozorňuji
na kritickou situaci vyplývající z nečekané exekuce vůči
Straně zelených. (Podařilo se mi během podzimu zajistit finance
potřebné k uhrazení dvoumilionové splátky Harmonii, avšak během
prosince neočekávaně zhruba tři sta tisíc korun zablokovala na
účtech SZ jiná exekuce pocházející z dalšího dluhu SZ z roku
1995, takže nebylo možné celé dva miliony Harmonii v termínu převést.)
Informaci členům jsem
v předvečer Vánoc posílal neodkladně a protože jsem u
sebe neměl písemný záznam exekutorské dohody, napsal jsem ve spěchu
poněkud nepřesně,: „V případě, že bychom
kteroukoliv ze splátek neuhradili do stanoveného termínu, dohoda přestává
platit a dluh se stává vymahatelným okamžitě, v původní výši
(tj. téměř 14 milionů) plus smluvní pokuta
jednoho milionu korun.“ Ve skutečnosti se smluvní sankce o
ztrátě výhody splátek týkala pouze jejich rozložení v čase
a neanulovala snížení původní výše dluhu z cca 14 na 7 milionů
korun. Nejpozději od 23. prosince 2004 tedy i Martin Bursík o následcích
nezaplacení prokazatelně věděl, avšak ani poté nenabídl
jakoukoliv pomoc.
Je mimochodem - slovy Martina
Bursíka - pikantní, že této mé otevřenosti a rychlosti v informování
členů jistá osoba zneužila a tentýž den rozeslala do médií
atraktivní informaci o tom, že se Strana zelených ocitla v nečekané
exekuci (jako první ji zveřejnil ještě 23. prosince 2004 server
iHNed).
2. Není pravda, že jsem
dnešní problémy s Harmonií způsobil svou nedbalostí nebo dokonce
úmyslně
Jak uvádím, potřeba
uhradit do konce roku 2004 druhou splátku ve výši dvou milionů korun
byla známá jak všeobecně, tak prokazatelně a jmenovitě i
řadě funkcionářů SZ. Protože příjmy za evropské
volby v důsledku nízké volební účasti a zisku 3,16 % hlasů
byly oproti rozpočtu zhruba o milion nižší, bylo třeba získat během
podzimu dalších asi 600 000 korun formou překlenovacích půjček.
Jejich získání jsem se spolu
s Pavlem Brzobohatým intenzivně věnoval, jednali jsme s bankami
o úvěrech a hledali další možnosti jako privátní půjčky
nebo pomoc od členů strany. Vedle úspěšného zvládnutí
podzimních volebních kampaní (kraje, senát) to v době po zářijovém
sjezdu pro mne byl prioritní úkol.
Na jednáních předsednictva
SZ, kde se potřeba získat tyto prostředky probírala, neprojevil
Martin Bursík žádnou ochotu převzít spoluzodpovědnost. Námi předkládané
návrhy na jednáních PSZ odmítal a kritizoval (například na jednání
PSZ 1. 12. 2004 označil půjčky za roční úrok 5 až 10 % za
lichvářské, přitom bankovní úvěry v té době byly
dražší), ale přitom nenabídl jedinou alternativu.
Získání potřebného
obnosu se ukázalo jako nad očekávání složité, potenciálním věřitelům
nestačil jako záruka ani v té době už přiznaný státní
příspěvek za mandát senátora Jaromíra Štětiny a dvou krajských
zastupitelů (900 000 korun ročně po dobu šesti let, resp. 500
000 ročně po dobu čtyř let). Potřebné finance se mi
nakonec podařilo s obrovským úsilím a prakticky na poslední chvíli,
avšak stále ještě v potřebném termínu poskládat: získali
jsme bezúročné půjčky od soukromých osob (Schwarzenberg, Veselá,
Matějka) a od několika členů SZ (Dubská, Ulbrychová,
Drbohlav, Ander, Matějková, Beránek).
Vzhledem k podmínkách
exekutorské dohody s Harmonií musely být peníze připsány na účet
exekutora nejpozději do 31. prosince 2004 – to znamenalo, že nejzazší
termín podání příkazu k převodu byl 23. prosince 2004 (banky výslovně
upozorňovaly, že při pozdějších termínech, než je tento,
nejsou schopny vzhledem k vánočním svátkům zajistit dokončení
transakcí do konce kalendářního roku).
V souladu s ujednáním
s místopředsedou pro hospodaření Pavlem Brzobohatým, který
dohlížel nad finančním stavem SZ a rozhodoval o uskutečnění většiny
plateb, jsem šel dne 23. prosince do Komerční banky podat platební příkazy
na zbývající část splátky (část splátky byla již dříve
vložena na účet exekutora). K mému zděšení jsem však
zjistil, že ačkoliv potřebnou sumu máme shromážděnou na účtu,
zhruba 300 000 korun je blokováno nařízením soudu v důsledku
jiné, nepředvídané exekuce (šlo o dlužné částky za pronájem vývěsek
na Praze 6 z roku 1995 s úroky a exekučními náklady).
O situaci včetně všech
možných důsledků (zahájení exekuce, uplatnění smluvní
pokuty aj.) jsem tentýž den neprodleně informoval členy SZ, ale
nebylo již v mých silách situaci vyřešit jinak než tím, že jsem
po telefonické dohodě s Pavlem Brzobohatým převedl exekutorovi
alespoň disponibilní část prostředků. Ani v této
situaci nepřišla v následujících dnech od Martina Bursíka ani
nikoho dalšího žádná reakce nabízející pomoc formou například
rychlé půjčky apod.
O situaci jsem následně
také uvědomil jednatele Harmonie CZ, s nímž jsem si domluvil osobní
schůzku. Ta proběhla 30. prosince 2004 v kanceláři
exekutora v Praze a jejím výsledkem byla jasná dohoda – nikoliv ovšem
písemná – o tom, že Strana zelených uhradí nedoplatek ve výši 365 000
korun později a že Harmonie nezahájí exekuci ani neuplatní další
sankce. Nic víc jsem v dané situaci opravdu nemohl podniknout.
3. K přístupu společnosti
Harmonie
Tuto úmluvu s Harmonií
jsem přijal poměrně s velkou úlevou. Společně s Harmonií
jsme k tomu ještě 30. prosince vydali společné prohlášení („Předseda
Strany zelených Jan Beránek a jednatel společnosti Harmonie CZ Bohuslav
Novák se dnes dohodli na odkladu úhrady části druhé splátky dluhu
Strany zelených vůči společnosti Harmonie CZ. Tuto dohodu obě
strany stvrdí písemnou smlouvou.“) a jako Strana zelených také
tiskovou zprávu („…Uhrazení druhé splátky však
nečekaně ohrozila exekuce, která Straně zelených těsně
před Vánoci zablokovala na účtu částku přes 300 000
korun. Strana tak dosud z letošní dvoumilionové splátky mohla uhradit pouze
1 635 000 korun. Zbylou částku však po dnešní dohodě nebude zatím
exekutor vymáhat. “Vedle zvolení senátora za Stranu zelených Jaromíra Štětiny
považuji za svůj největší úspěch právě vyřešení
obrovského dluhu, který jsme zdědili, a záchranu Strany zelených před exekucí. Přitom
volební zisk historicky prvního senátora a dvou krajských zastupitelů
zeleným umožňuje vyřešit finanční závazky, které nám zůstaly
po předchozích vedeních," říká předseda Jan Beránek.).
Společnost Harmonie CZ a
jejího jednatele Bohuslava Nováka jsem měl možnost poznat od roku 2003
na několika jednáních jako solidního partnera, který drží dohody, i
když nemusí a bylo by pro něj výhodnější i jiné řešení.
Harmonie opakovaně deklarovala to, že nemá zájem SZ poškodit, a své
slovo gentlemansky dodržovala. I proto jsem považoval domluvu z 30.
prosince 2004 za poměrně spolehlivou.
Během jara 2005 jsme přesto
vedli korespondenci, v níž šlo o to, ukotvit domluvu formou nějakého
právně závazného dokumentu. K tomu nakonec do konce mého mandátu
nedošlo, nicméně Harmonie potvrzovala zájem jednat smírně a zdůrazňovala,
že v mé osobě shledává dostatečnou záruku plnění závazku,
aby nemusela přistoupit k exekuci.
Je to patrné například z dopisu
Harmonie ze dne 18. 1. 2005:
„[Vážený pane předsedo]…
závěrem bych rád uvedl, že ve Vaší osobě spatřuje naše
společnost záruku splacení dluhu a na základě toho nepřistupujeme
k jeho exekučnímu vymáhání.“
nebo ze dne 19. 4. 2005:
„… společnost Harmonie CZ nadále ve Vaší osobě spatřuje záruku splacení dluhu, který má Strana zelených vůči naší společnosti, proto pevně stojíme za tím, co bylo ujednáno mezi Vaší stranou, exekutorským úřadem a naší společností. I nadále máte naši plnou podporu.“
nebo ze dne 18. 5. 2005:
„…v případě, že budou řádně splněny splátky dluhu Stranou zelených, tak jak je ujednáno, tj. částku 365 000 Kč ve dvou splátkách během letošního roku, nebude mít společnost Harmonie CZ samozřejmě důvod přistupovat k exekuci Strany zelených a ani k ní nepřistoupí… pokud budou shora uvedené splátky řádně a včas splněny ke konci roku 2005, jsme připraveni jednat o novém exekutorském zápisu, který by upravil nově zbytek dluhu a tento také se Stranou zelených uzavřít.“
Strana zelených nebyla bohužel
v pozici, kdy bychom se mohli okamžitě domáhat zrušení exekutorského
zápisu ze srpna 2003 a získat za stejně výhodných podmínek zápis nový,
upravující termíny splatnosti. Nicméně vše bylo zjevně na dobré
cestě.
Ani v průběhu
roku 2005, kdy jsme měli podle domluvy Harmonii zaplatit polovinu
nedoplatku (182 500 Kč do léta, 182 500 do konce roku), Martin Bursík
nezměnil svůj odmítavý postoj k tomu, aby se podílel na řešení
finanční situace strany, a nadále napadal námi (Beránek, Brzobohatý,
Korytář) navrhovaná řešení, aniž by nabízel jedinou alternativu.
Jednou z tehdejších možností získat pro Stranu zelených alespoň
nějaké příjmy byla například smlouva o poskytování kanceláře
a služeb senátorovi Štetinovi, která byla připravena k podpisu,
ale po ostrých útocích ze strany Martina Bursíka a Petra Štěpánka (prý
by takové financování strany nebylo dostatečně čisté) jsem ji
raději stáhnul.
Naposledy jsem v této věci
vedl s Martinem Bursíkem korespondenci dne 18. srpna 2005. Protože šlo o
vážnou věc, opět jsem ji poslal na vědomí emailem i ostatním
členům SZ. Z mého psaní cituji:
„Měl jsem schůzku s Bohuslavem Novákem, jednatelem společnosti Harmonie, CZ. Informoval jsem jej o vývoji ve Straně zelených a o tom, že po sjezdu bude pravděpodobně předsedou Martin Bursík. Ve věci jeho pohledávky vůči SZ jsem jej informoval i o tom, že k úhradě první části nedoplatku z roku 2004 potřebujeme finanční prostředky, o jejichž zajištění jsem naposledy v červnu na schůzi předsednictva požádal Martina Bursíka (vzhledem k tomu, že jsem zajišťoval dosavadní splátky, včetně půjček na konci loňského roku ve výši přes půl milionu korun, jsou mé možnosti vyčerpány. Bohuslav Novák trval na tom, že první část nedoplatku je třeba uhradit do konce srpna. Martin opakovaně prohlašoval, že kdyby věděl o naléhavosti situace, prostředky by poskytnul. Tímto tedy znovu vyzývám Martina Bursíka, aby prostředky zajistil, následky jejich neuhrazení jsou mu již delší dobu známy. Pokud zajištění finančních prostředků podmiňuje schůzkou s Bohuslavem Novákem, může si dohodnout schůzku, kontaktní telefon Martinovi s vědomím B. Nováka posílám SMS.“
Možnosti vedení SZ byly v tu
dobu opravdu vyčerpány a bylo na čase, aby jednání s Harmonií
převzal očekávaný předseda SZ, který mi vytýkal mimo jiné
neschopnost vyjednávat. O tom, zda a s jakými výsledky Martin Bursík s Harmonií
jednal, nám už musí říct on sám.
4.
K přístupu Martina Bursíka
Jak jsem již zmiňoval,
bez ohledu na naléhavost situace se na jednání předsednictva SZ opakoval
model, kdy finanční problémy řešili jen někteří členové,
zatímco další přihlíželi nebo si ještě přisazovali.
Kdykoliv došlo na potřebu zajistit financování strany, Martin Bursík
poukazoval na „nedostatek informací“, ačkoliv Pavel Brzobohatý i já
jsme potřebné informace poskytovali. Toto jednání mělo i zjevné
obstrukční rysy, kdy se okázale znovu a znovu vznášely dotazy týkající
se již vyjasněných a zodpovězených věcí, k nimž byly zaslány
třeba i písemné podklady (finanční výhled SZ zpracovaný již v říjnu
2004, personální náklady a pracovní náplň lidí v hlavní kanceláři,
průběžně aktualizovaný přehled všech závazků SZ,
exekutorský zápis s Harmonií rozdaný v kopiích v prosinci
2004 a požadovaný ještě v létě 2005 apod.).
Tento přístup sice pomohl
Martinu Bursíkovi zvítězit nad naším tehdejším vedením, ale za cenu
poškozování strany jako celku. Zářijová exekuce zahájená na podnět
Harmonie CZ je toho ukázkovým příkladem. Nevěřím, že by
nebylo v možnostech Martina Bursíka pomoci zajistit v kritických
chvílích potřebné finanční prostředky.
Zde na chvíli vkročím na
půdu spekulace, ale jde o poměrně vážnou a nevyjasněnou záležitost.
Doslechl jsem se, že Martin Bursík se letos pokoušel v dohodě s Emilem
Zemanem s pohledávkou Harmonie CZ spekulovat: zpochybnit její platnost
nebo ji odkoupit pro jiný subjekt. (Emil Zeman je bývalý funkcionář SZ
vyloučený v roce 2003 za poškozování Strany zelených – mimo jiné
zneužil podpisová práva a bez souhlasu a vědomí předsednictva převedl
v únoru 2003 z účtů SZ na jím založené účty všechny
tehdejší finanční prostředky strany ve výši cca 5,5 milionu
korun, měl podíl i na některých dalších podivných transakcích v hospodaření
SZ v minulosti. Na jaře 2003 také disponoval údajnou smlouvou o
postoupení pohledávky, podle níž Harmonie CZ prodala celou pohledávku právě
jemu – tyto dokumenty se však po delším pátrání ukázaly jako neplatné
nebo podvržené.)
Vedle krajně
pochybných motivů a cílů v jednání Emila Zemana a rizicích spojených
s tím, že právě on má být zprostředkovatelem transakcí
tohoto typu, mě zaráží i souvislost se žalobou, kterou na Emila Zemana
a Dalibora Vachulku podala v říjnu 2004 Strana zelených. Strana
zelených se v ní domáhá vrácení neoprávněně vyplaceného
daru ve výši 1,7 milionu korun Daliboru Vachulkovi a právě Martin Bursík
se od samého začátku důrazně stavěl proti podání žaloby.
Vyzývám tedy Martina Bursíka, aby poskytnul členům SZ informaci
o tom, zda a kdy nějaké jednání s Emilem Zemanem ohledně
pohledávky Harmonie CZ vedl a čeho se týkalo. Dále znovu žádám, aby
Martin Bursík odpověděl na můj dotaz ze srpna t.r., k němuž
přes urgence dosud mlčí – tedy zda bude s plným nasazením pokračovat
v soudním řízení proti Emilu Zemanovi a Daliboru Vachulkovi, nebo zda
bude zametat tunelování strany pod koberec.
Každopádně, je-li
informace o snaze Martina Bursíka prostřednictvím Emila Zemana odkoupit
či zpochybnit pohledávku Harmonie pravdivá, pak právě v tomto
krajně nekorektním kroku vidím hlavní příčinu toho, že společnost
Harmonie ztratila ve Stranu zelených jako partnera důvěru a přistoupila
raději k jistotě, kterou má – totiž k zahájení exekuce.
Shrnuto: současná
exekuce SZ ze strany Harmonie CZ je podle mne zjevným důsledkem Bursíkovy
dlouhodobé neochoty řešit finanční problémy SZ a snahy potápět
Beránkovo vedení i za cenu poškození SZ. Možná – k tomu nám ale musí více
říct on sám – je v neposlední řadě také důsledkem
i jeho pokoutného a zpackaného jednání
s Emilem Zemanem o spekulaci s pohledávkou.
To, že dnes hází zodpovědnost
za situaci s Harmonií na mne, a to s využitím nepravdivých
argumentů, považuji za nepřijatelnou manipulaci a nehorázné překrucování
skutečnosti.
Vytýká mi, že jsem
neinformoval členy a vedení o dohodě s Harmonií. Jak dokládám
výše, opak je pravdou. Ale nyní on sám členy vůbec neinformuje: o
zářijové exekuci se dozvídáme až ex-post, situace se řešila na
uzavřeném jednání PSZ, některé věci (například angažmá
Emila Zemana) zůstávají zamlčené dosud.
Vytýká mi, že jsem na sjezdu
líčil hospodaření SZ v růžových barvách. Na sjezdu však
vůbec nebyla do programu zařazena zpráva o hospodaření strany,
podával jsem tedy jen stručný přehled v rámci zprávy o činnosti
předsednictva SZ. Je přitom nesporné, že finanční výhled do
roku 2008 je při volebním zisku v roce 2006 nad 3 % opravdu mimořádně
příznivý. Zmínil jsem tam ale i Harmonii a další problémy. Zejména
bych ale chtěl připomenout, že ačkoliv od některých delegátů
padaly konkrétní dotazy a od dalších nekonkrétní kritika, ani já, ani místopředseda
pro hospodaření Pavel Brzobohatý jsme vůbec nedostali prostor na
dotazy odpovědět a nejasnosti vysvětlit. Žádali jsme dvakrát
sjezd o prostor i jen k zodpovězení otázek, dvakrát nám delegáti
odmítli udělit k této věci slovo, Martin Bursík se této možnosti
ani jednou nezastal. Jeho výtku, že jsem na sjezdu neinformoval úplně,
tedy považuji za velmi pokryteckou.
5.
Shrnutí na závěr
Pohledávka Harmonie vůči SZ má původ v nedobytné půjčce z roku 1994. Z původních 4 milionů korun narostla nesplácená půjčka na úrocích až na cca 14 milionů korun na jaře 2003.
Bývalá vedení SZ pod předsedou
Jiřím Čejkou a Miroslavem Rokosem obdržela v letech 2001 a 2002
od státu více než 16 milionů korun. Z dluhu neuhradila jedinou
korunu, zato rozdávala milionové dary členům předsednictva.
V dubnu 2003 jsem převzal
SZ, na účtech v té době zbývalo všeho všudy asi 5,5 milionu
korun. Z dluhu stále nebyla uhrazena ani koruna, proto Harmonie požádala
o exekuci a soud v červnu 2003 zablokoval účty SZ. Předchozí
vedení nám k dluhu nepředalo žádnou relevantní dokumentaci, v té
době údajným vlastnictvím pohledávky disponoval také vyloučený
Emil Zeman. V následných jednáních se mi podařilo majitele
objasnit a v jednání s Harmonií dosáhnout snížení dluhu z téměř
14 na rovných 7 milionů korun, navíc rozložených do příznivého
splátkového kalendáře až do konce roku 2006.
O všem jsem důkladně a průběžně informoval jak členy vedení SZ, tak i členy.
Prostředky na úhradu druhé splátky jsem musel zajišťovat sám, Martin Bursík se na řešení problému nijak nepodílel. Díky bezúročným půjčkám členů a sympatizantů se podařilo potřebnou částku shromáždit. Uhrazení druhé splátky na konci roku 2004 ale nakonec zabránila nepředvídatelná další exekuce, pocházející z dluhů SZ v Praze 6 z roku 1995. Vinou zablokování části prostředků nebyla SZ schopna uhradit plné dva miliony, ale jen 1 635 000 korun.
Martin Bursík i další byli o situaci okamžitě zpraveni 23. prosince 2004, včetně informace o kritických důsledcích neuhrazení splátky. Žádná nabídka pomoci se neobjevila ani tehdy, a proto mi nezbylo, než z pozice slabšího vyjednat úmluvu s Harmonií, že vzhledem k nezavinění situace na naší straně neuplatní sankce a nezahájí exekuci SZ.
Ještě letos v srpnu, kdy SZ měla uhradit polovinu nedoplatku, odmítal Martin Bursík jakkoliv přispět k řešení. Dne 18. srpna jsem mu proto předal veškeré kontakty a vyzval jej, ať s Harmonií coby hlavní kandidát na předsedu SZ jedná přímo on sám. O všem jsem opět informoval i členy strany.
Někdy během roku 2005
se údajně Martin Bursík, bez mého vědomí, pokoušel prostřednictvím
Emila Zemana zpochybnit nebo odkoupit pohledávku Harmonie CZ.
V září 2005 dala
Harmonie podnět k zahájení exekuce vůči Straně zelených.