Jan
Beránek
> Komentáře
Ken
Saro Wiva: Vražedný nezájem
Jan
Beránek, 26. 11. 1995
Články,
zpravodajské sloupky a komentáře zveřejňované v našich sdělovacích
prostředích obviňují z vraždy nigerijského spisovatele Kena Saro-Wiwy a
jeho osmi kolegů tamní vojenskou juntu, případně přímo diktátora Abachu.
Zkušenější redakce převzaly ze západních deníků kritiku vlivných vlád
za nedostatek jejich včasné aktivity, některé z nich zmiňují i souvislost
s mezinárodním koncernem Shell.
Víme
tedy, že vinen je generál Abacha, který se před dvěma lety pučem dostal k
moci, demokraticky zvoleného prezidenta obvinil ze zrady a uvěznil v izolaci.
Během dvou let jeho junta zavraždila nejméně 2000 nevinných obyvatel. Saro-Wiwu
odsoudil mimořádný vojenský soud za čtyři vraždy, které se ale odehrály
v době, kdy byl spisovatel po předchozím zatčení uvězněn. Diktátor
rozsudek potvrdil.
Dozvídáme
se, že na vině je i firma Shell, které připadne více než polovina v Nigérii
vytěžené ropy. Bezohlednou těžbou ropy zničila zemi, která byla domovem
kmene Ogoni. Když zoufalí domorodci začali ničit těžební techniku, požádal
Shell nigerijskou armádu o zásah. Koncern vraždám
nezabránil, ačkoliv k tomu měl prostředky. Odstranění předáků domorodého hnutí mu naopak usnadnilo práci
– pouhých pět dní po popravách potvrdil svůj záměr vybudovat v zemi Ogoni nový ropný
provoz
za 4 miliardy dolarů.
A
čteme také to, že černé svědomí mají i představitelé západních
velmocí. Poté, co diktátora důkladně vyzbrojily (jen Majorův kabinet udělil
za poslední rok britským firmám přes dvacet licencí na vývoz zbraní do
Nigérie), vyhlásily vůči němu západní státy zbrojní embargo. Účinné
hospodářské sankce v podobě embarga ropného však prý nepřicházejí v úvahu.
Major i Clinton prohlásili, že takový krok by poškodil více obyvatele než
vůdce africké země. Současná junta si přitom během dvou let stihla na svá soukromá
konta ulít přes deset miliard dolarů pocházející z těžby ropy, zatímco
těžce poškozeným Ogoniům se za stejnou dobu dostaly "kompenzace"
ve výši jedné statisíciny této částky. Tento očividný rozpor vyjasnil
Wall Street Journal: pokud by bylo na Nigérii uvaleno ropné embargo podobně
jako předtím na Irák, Írán a Libyi, zvýšilo by to cenu ropy o tři dolary
za barel.
Masmédia
nám tedy ukazují, kdo všechno je vinen. Bijíce se do prsou, čeští novináři
burcují veřejnost proti nelidskému režimu v Nigérii a spolu s ní tlačí
na politiky, aby postupovali rozhodněji.
Protestní
akce, která tehdy proběhla před nigerijským velvyslanectvím v Praze, ukázala,
že se z jejich strany nejednalo o nevědomost či nedostatek příležitostí.
Navzdory osobnímu pozvání se nedostavila ani jedna z televizí, pár novinářů
o ní do svých deníků napsalo jedním odstavcem na předposlední straně.
Ken Saro-Wiwa ani Nigérie totiž ještě nebyli v módě.