Jan
Beránek
> Komentáře
Japonské
ryby a babiččini králíci
Jan Beránek, červen 1995
Japonci
rádi jedí ryby. I já jsem si několik večerů pochutnával na umně připravených
jemných plátcích syrového masa z nejrůznější druhů ryb. Byl to též zážitek
estetický, neboť každý z mnoha chodů představoval dokonalou úpravou umělecké
dílo. Přiznám se, že jsem během deseti dní snědl více masa, než za celý
rok doma.
Obzvláště
chvályhodné mi pak přišlo, že ani vytříbená podoba rybí stravy nemá
zakrýt věci související. V těch nejlepších restauracích zákazník shlédne
pouť svých obětí na aranžovaný podnos se vším všudy. Kuchař na druhé
straně stolu připravuje stravu celou dobu před jeho očima, ukazuje mu
jednotlivé fáze přípravy, konverzuje o použitých ingrediencích a místě
jejich původu i o historii svého rodinného podniku. Teprve během večeře
jsem tak měl zjistit, že dovádějící živočichové ve velkém akváriu
nemají pouze uklidnit mysl hostů. Čilé rybičky byly před mými zraky
vyloveny, nabodnuty na rožeň a po složitých úpravách předloženy na talíř.
Jejich maso bylo jemné a byl jsem nadmíru spokojen - musel jsem se vyrovnat s
tím, že kvůli mně byla zabita konkrétní bytost, jejíž radosti ze života
jsem si chvíli předtím nemohl nevšimnout.
Maso
jím velmi zřídka a budu je takto jíst i nadále. Kdysi jsem u babičky
pravidelně zabíjel králíky, se kterými jsem si v dobách jejich i svého dětství
s oblibou hrával a říkal jim jmény. Při zabíjení pak někteří z nich křičeli
hrůzou ze smrti. Dnes králíky zabíjím a stahuji jen jednou či dvakrát do
roka, když mě babička poprosí a není nikdo jiný, kdo by to vykonal. Neznám
je ale jménem, a proto je ani nejím. Též jsem dospěl k závěru, že podaří-li
se mi získat vlastní hospodářství, několik králíků bych chovat chtěl.
Budou mít opět jména, avšak zabíjet je nehodlám. Až bude třeba děti naučit,
jak se správně jí maso, zajdeme si raději ulovit nějakou rybu.
Kupovat
ji nebudu, nechci. Poslední den před svítáním nás japonští přátelé
vzali na návštěvu rybího trhu, kde ve velkém prodávají rybáři své úlovky
zpracovatelským firmám a distributorům. Pochopil jsem, že jíst ryby kupované
v obchodech je špatné - nejen je nemohu sám zabít, ale nezabíjí je ani
lovci, ani obchodníci. Dodnes mě straší vzpomínka na kontejnery plné ryb,
které bez vody pomalu umíraly, na mořské ježky a hvězdice v bednách s
pilinami, které se na ně nalepily a postupně je vysoušely, nebo na již
zatavené igelitové pytlíky nacpané živými kraby, kteří se po sobě sápali
v marné snaze uniknout z průhledného potištěného obalu. S potěšením
naopak vzpomínám na večeři v rodinné restauraci s velkým akváriem. Rybí
plátky byly opravdu výborné.