Jan
Beránek
> Energetika
Neplaťte
ČEZu dvakrát: není zelená jako zelená
(v mírně zkrácené podobě otištěno v Hospodářských novinách 23. 11. 2005)
Podzimním
hitem společnosti ČEZ je zelená energie. Elektrárenský koncern v kampani za
desítky milionů korun láká zákazníky na zvláštní tarif tohoto jména.
Načasování reklamy má svůj důvod. Občané dosud neměli na výběr a
museli elektřinu kupovat od svého regionálního distributora, ale od prvního
ledna 2006 si bude moci každý, včetně jednotlivých domácností, vybrat
svobodně svého dodavatele elektřiny.
Možnost
výběru je zatím bohužel vinou postupující monopolizace ČEZu spíše
teoretická, ale přece jen jde o změnu. S volbou však na nás přechází
také zodpovědnost, protože jaké elektřině dáme přednost, takovou svými
platbami zvýhodníme. Ti, kdo se snaží chovat ohleduplně a domýšlet důsledky
svého chování, nebo třeba jen chtějí být „in“, by si měli vybrat
zelenou.
Máme
totiž sice slovutné umělce, sportovce a myslitele, ale energetika patří
mezi oblasti, za které se jako Češi můžeme právem stydět. Pokud jde o
oxid uhličitý, hlavní příčinu klimatických změn, na hlavu každého z nás
jej ročně padá skoro dvanáct tun - v této disciplíně patříme do
první desítky nejhorších znečišťovatelů na světě.
Když
si představíme výrobu české elektřiny jako barevný koláč, sotva bychom
se do něj s chutí zakousli a přežili to ve zdraví: asi dvě třetiny
jej zahaluje šedivá barva zastaralých tepelných elektráren a zbývající třetinu
vyplňuje žlutočerně pruhovaná výstražná plocha jaderných reaktorů. Jiné
barvy bychom nalezli snad jen s využitím hodně velké lupy: pouhá 2,5
procenta připadají na obnovitelné zdroje energie, i z toho je ale většina
zkalena bahnem velkých vodních přehrad.
Proto
především kvůli nám samotným, ale také s ohledem na závazky vůči
Evropské unii, máme povinnost podíl ekologicky šetrné energie výrazně zvýšit.
Do roku 2010 má její podíl v našich zásuvkách činit osm procent, EU
si stanovila cíl dvanáctiprocentní. Rozmach šetrné energetiky se však kromě
kvalitní legislativy neobejde bez zájmu zákazníků, a tak mu od příštího
roku můžeme každý z nás pomoci osobní volbou.
Věc
má ale háček: je dáno asi lidskou povahou, že na každém dobrém úmyslu
se snaží přiživit nějaký podfukář. V případě zelené elektřiny
jím není nikdo jiný, než společnost ČEZ.
Plán
má jednoduchý: za každou kilowatthodinu zaplatí odběratel „zelené elektřiny“
ČEZu desetník navíc, zato jej bude však hřát pocit, že pomohl životnímu
prostředí. Přitom ale ČEZ, stejně jako kterýkoliv jiný výrobce, za skutečně
ekologickou elektřinu dostane zvláštní odměnu už ze zákona. Zákonný příplatek
zohledňuje vyšší náklady a měl by majiteli ekologické elektrárny zajišťovat
jistou návratnost investic. V desetníku za každou kilowatthodinu, který
oklamaný zákazník zaplatí ČEZu navíc, tak firma získá dodatečný příjem:
její elektřinu budeme platit dvakrát.
To
je znepokojivé také proto, že ČEZ za takto zpoplatněnou „zelenou elektřinu“
vydává i svoji výrobu ve velkých přehradách, které vážně poškozují
životní prostředí a z evropského certifikačního systému ekologické elektřiny
jsou proto vyloučeny. Ve své poslední výroční zprávě uvádí ČEZ seznam
35 elektráren, z nich pouze dvě snesou kritéria ekologického zdroje:
malé vodní elektrárny představují jednu tisícinu výkonu firmy, jedna
symbolická sluneční elektrárna jednu miliontinu a jediná její větrná
elektrárna už několik let není v provozu.
Ve
skutečnosti tak ČEZ podvádí i tím, že téměř žádnou zelenou
elektřinu ani nevyrábí. Udělal by proto lépe, kdyby za peníze utopené v klamavé
reklamě postavil třeba několik větrných elektráren.
Jan Beránek, WISE (energetický informační servis)