Jan
Beránek
> Energetika
Horákyně na Hradě
(28.
dubna 2005, vyšlo v Literárních novinách č. 18/2005)
Prezident Václav Klaus oznámil minulý týden, že zásadně
nemůže souhlasit se zákonem na podporu obnovitelných zdrojů energie – přesto
prý zákon nebude vetovat, ale také jej nepodepíše, ačkoliv zákon i bez
jeho podpisu vstoupí v platnost.
U prezidenta, jenž si úspěšně staví image zásadového
muže a přitom si dává pečlivý pozor, aby nepopudil masy, nás už triky z
dílny Chytré horákyně nepřekvapí.
Chytrá horákyně z pohádky ale byla charakterní, zastávala
se spravedlnosti navzdory mínění svého okolí a svůj intelekt použila ke
lsti jen tehdy, když musela splnit nesplnitelný úkol svého muže. Po přečtení
textu, kterým Klaus zdůvodňuje svůj nestandardní krok a který podle všeho
i sám napsal, nalézám však i další podstatný rozdíl: Horákyně byla
chytrá.
Klausovi na zákoně vadí, že vůbec vznikl, ačkoliv
legislativní podporu obnovitelným zdrojům vyžaduje směrnice EU; ta mu samozřejmě
vadí také, což zdůrazňuje ještě před argumentací k zákonu samému. Měli
jsme prý zneužít ustanovení, kterým směrnice umožňuje přizpůsobit
svoji implementaci konkrétním podmínkám daného členského státu (ponechme
stranou, jak se takové ustanovení slučuje s prezidentovou nálepkou EU jako
společenství monokulturních autokratických byrokratů).
Zákon podobný těm, které nastartovaly už v 90. letech
masivní rozvoj šetrných zdrojů energie v sousedním Německu, Rakousku a dalších
evropských zemích, je podle Klause natolik hloupý, „že by jeho autor v žádné
zkoušce z toho předmětu neprošel“. Máme tedy velké štěstí, že naši
sousedé ani domácí odborníci nemusejí zkoušku u pana profesora české
ekonomie absolvovat.
Klaus má naopak štěstí, že nemusí absolvovat zkoušku
ze základů ekologie a všeobecného přehledu. Neví totiž, že spalování
biomasy na rozdíl od uhlí nebo ropy nepřispívá ke klimatickým změnám –
a ještě nám tvrdí opak. Neví, že tempo obnovy biomasy je o mnoho řádů
rychlejší než rychlost, jakou vznikala fosilní ložiska (a to pradávno) –
a snaží se nám ukázat nesmyslnost této pravdy. Neví, že mechanismus
podpory podle zákona nezatíží státní rozpočet ani korunou – a přesto
hrozí miliardovými náklady. Neví, že podpora šetrných zdrojů energie
povede ke zvýšení ceny elektřiny asi o jedno procento, ale raději mlčí o
tom, že v minulých letech se cena elektřiny zvýšila o mnoho desítek
procent mimo jiné vinou chybné investiční politiky ČEZ, kterou chválil on
jako premiér a jeho manželka jako členka dozorčí rady této společnosti.
Neví, že nové technologie, podpora drobného podnikání a vytváření
pracovních míst v regionech patří k základům moderní ekonomiky – a
takové prokazatelné přínosy zákona označuje za slepé cesty z 18. století.
Neví, že větrné turbíny nevytvářejí hluk větší než ve vánku tiše
šumící les, ptáků zabijí o mnoho řádu méně než elektrická vedení či
skleněné výškové budovy a že své okolí zatěžují nepochybně méně než
tepelné či jaderné elektrárny, uhelné či uranové doly, o skládkách
toxických a radioaktivních odpadů nemluvě.
Klaus jako hlava státu neví, že my Češi patříme z
hlediska klimatických změn do první desítky největších znečišťovatelů
světa: na každého z nás připadá ročně 11,5 tuny oxidu uhličitého ročně,
zatímco průměr EU je 8,5 tuny. Přitom dlouhodobě únosná míra je pod 5
tunami na osobu ročně. Také proto se Česká republika zavázala zvýšit podíl
obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny z dnešních 3,5 procenta na 8
procent v roce 2010 a nově schválený zákon tomu má pomoci. To je o něco více
než dvojnásobek, Klausem vyčíslený 1551násobný nárůst by sotva obstál
u jakékoliv zkoušky zmatematiky na základní škole.
Klaus nakonec popletl i samotnou proceduru svých pravomocí.
Nemůže, jak píše, „vracet do sněmovny zákon bez svého veta, ale i bez
svého podpisu“.
Klausovo zdůvodnění však v závěru obsahuje jednu
moudrou pravdu: „Je to všechno daleko složitější.“ Český zákon má
skutečně některé výrazné nedostatky, to když například mezi zdroje s nárokem
na podporu řadí i existující vodní přehrady nebo velké tepelné elektrárny,
které přimíchávají do uhlí dřevěnou štěpku. To jsou ale věci, které
se můžeme a budeme snažit v budoucnu napravit. Základ už máme, i když bez
podpisu Václava Klause.