V Nizozemsku, kraji jindy deštěm oplývajícím, se mi už od června nabízely pohledy, který tam nikdo nepamatuje: trávníky ve městech ani travnaté svahy hrází už nejsou zelené. Krajina zežloutla a zhnědla, s výjimkou uměle zavlažovaných polí a pastvin se proměnila ve vyprahlou step.

Začalo dokonce usychat i několik stromků v aleji podél amsterdamského kanálu nedaleko místa, kde nyní bydlíme. Nanosil jsem k nim mnoho kýblů vody, ale jestli to přežijí, uvidím až po návratu z dovolené.

Teď jsem s dětmi na prázdninách na Moravě. Před pár dny jsme navštívili náš dům v osadě Chytálky poblíž Tišnova a vyrazili odtud údolím říčky Libochůvky na procházku. Co jsem viděl, mě zasáhlo strašně a hlouběji, než bych čekal.

Sucho.Vyschlé koryto říčky Libochůvky na TIšnovsku.

Koryto řeky, kudy normálně protéká pstruhová říčka, bylo úplně vyschlé. Na dně řečiště je suchý štěrk, jen tu a tam zůstalo pár malých, izolovaných tůní. Byly v nich vidět nějaké rybky, které se sem včas stáhly a podařilo se jim tak přežít - zatím.

Smrt.Jeden z mrtvých raků na okraji tůňky ve vyschlé říčce Libochůvce.

Zato raci to nezvládli. Jen v jednom ohybu řeky jsem letmo napočítal pět jejich mrtvolek. Z toho žalostného pohledu jsem neměl daleko k slzám.

Promluvil jsem také se sousedkou. Byla nešťastná - poprvé, co jejich třígenerační rodina pamatuje, jim došla voda ve studni. Stejně tak i ještě jedněm dalším sousedům. V údolí není vodovod, takže vodu pro osobní potřebu musí vozit v kanystrech. Není, jak vyprat, ani čím svlažit zeleninu na záhonech. Zahrady rychle usychají.

Nemůžu na to přestat myslet. Naše příroda tak, jak ji známe, umírá - a to je jen začátek toho, co nás s klimatickými změnami teprve čeká. Vědecké scénáře pro střední Evropu předpovídají stále častější výskyt extrémního počasí: někdy drastická sucha, jindy katastrofální povodně. Můžeme přitom doufat, že nenastane úplný rozvratu klimatu, kdy by se třeba zastavily nebo změnily hlavní mořské proudy v Atlantiku, které u nás počasí pořád ještě jakž takž stabilizují.

Sucho.Vyschlé koryto říčky Libochůvky na TIšnovsku.

A to jsme na tom ještě pořád dobře. Některé regiony, jako třeba Blízký východ, subsaharská Afrika nebo jihovýchodní Asie, se už teď postupně stávají neobyvatelnými. Teprve v budoucnu poznáme, jak vypadá opravdová uprchlická krize.

A ne, ani tady neřešíme problém na místě, kde vzniká, jak alibisticky radíme ostatním - naopak, dál doslova přikládáme pod kotlem a náš stát patří z hlediska ochrany klimatu k hodně zpátečnickým zemím. Vypadá to navíc, že s naší společností či vládou ani letošní tragické sucho nepohne.

ČEZ dál vydělává na pálení uhlí a chrlí do atmosféry mnoho milionů tun skleníkových plynů ročně; vyrobenou elektřinu vyváží, jde čistě o zisk. Jedinou zprávou, kterou jsem v posledních dnech zaznamenal, bylo zvolení nového předsedy dozorčí rady v rámci politicko-mocenských bojů o vliv v tomhle mnohamiliardovém kolosu.

Severočeská energetická Pavla Tykače úspěšně žaluje Greenpeace za škody způsobené protestní akcí, která právě na nežádoucí dopady prodlouženého provozu staré tepelné elektrárny ve Chvaleticích upozorňovala. Tato firma také v červnu také podala žalobu proti Evropské komisi, která nařídila přísnější limity na znečištění ovzduší uhelnými elektrárnami.

Společnost Exxon, která patří mezi ropné koncerny nejvíce zodpovědné za stav globálního klimatu a čelí vyšetřování za úmyslné zatajování informací, které o drastických dopadech spalování fosilních paliv měla už od 70. let, se právě na Prague Pride odprezentovala jako děsně cool a fajn firma. Betonáři už zase oprašují plány na nové přehrady, z nichž jedna je navržená právě v našem údolí.

V lepším případě by tam vzniklo stojaté jezero plné sinic, v horším další prázdná nádrž, kterou vyschlá říčka stejně nedokáže naplnit. Namísto investic do lepšího hospodaření s půdou a vodou v krajině se už zase tlačí snad nejhorší způsob adaptace na dopady klimatických změn. Jejich příčiny, nebo aspoň jak jim co nejvíc předejít, tu neřeší nikdo.

Lidé si budují soukromé bazény u každého baráku - a pak nemá být nedostatek vody! Bazény teď jdou, soudě podle reklam, opravdu na dračku. Venku vlastní bazén, doma klimatizace - tak proč si dělat starost, že.

Když jsem před dvěma dny o mrtvých racích a vyschlé Libochůvce napsal krátký postesk na Facebook, hned se objevili pochybovači. Kdosi z mně dříve sympatické Unie pro řeku Moravu (sic!) tvrdí, že podle online údajů vodohospodářů je v naší řece dost vody, takže si jistě vymýšlím - a ani fotografie z místa nestačí, aby ho přesvědčila, protože jde jistě o účelově vybrané suché rameno řeky.

Podle jiných je zase sucho přirozené; vědci a média nám o klimatických změnách lžou, protože žádné nejsou; a když už, tak za klimatické změny člověk nemůže; případně je na vině Babiš a jeho řepka na polích. Zoufalá kakofonie jedovatých i zmatených jazyků.

Nevidím nikde ani známku reakce či iniciativy, která by odpovídala tomu, co teď přece musí každý cítit na vlastní kůži. Ze žalu nad tím zmarem v našem údolí, z pocitu bezmoci i marného hněvu je mi poslední dny opravdu hořce.

Také protože vím, že bude ještě mnohem hůř.