Minulou sobotu, kdy probíhal megakoncert Live Earth, jsem připravoval na téma klimatických změn a rozvojových zemí text do ročenky kampaně Česko proti chudobě. Když jsem procházel nejnovější zprávy klimatologů, rozvojových agentur i vojenských stratégů, laciné a vědomé popírání klimatických změn se mi začalo jevit jako zločin proti lidskosti.

Klimatické změny nastávají a ohrožují lidstvo víc, než se dosud předpokládalo. To je závěr letošního shrnutí, které zveřejnil Mezivládní panel o klimatických změnách (IPCC). Více než tisícovka zúčastněných klimatologů a dalších expertů navíc potvrdila, že změny klimatu jsou opravdu způsobeny lidskou činností.

Předpovědět konkrétní dopady klimatických změn není snadné, nicméně panuje veliká shoda v tom, že v polovině století můžeme očekávat výrazný úbytek vody v teplých podnebných pásech: blíže k pólům, kde roční dešťové srážky přibudou, hrozí sucha střídaná s častějšími prudkými dešti a povodněmi. V krátkodobém výhledu zvýšený výskyt záplav a dlouhodobě nedostatek vody se očekává v důsledku tání ledovců ve vysokohorských oblastech, jako jsou Himaláje nebo Kilimandžáro.

Pozvolný úbytek ledové pokrývky v polárních oblastech má zvednout hladiny oceánů o 20 až 60 centimetrů už v tomto století. To by připravilo o obydlí a živobytí víc než sto milionů lidí. Některé studie a pozorování v posledních letech ale upozorňují na riziko náhlého rozpadu polárního ledového příkrovu, což by mohlo ještě za našeho života zvednout hladiny oceánů desetkrát víc.

Je totiž potřeba připomenout, že IPCC pracuje na základě odborného konsensu. Jeho výstupy tak představují konzervativní prognózy – minimum, na kterém se experti díky už dnes dostatečné průkaznosti shodnou. Existuje přitom řada vědeckou obcí sledovaných hypotéz, které předpovídají výrazně rychlejší změny a drastičtější dopady proměny klimatu. Je přitom znepokojivé, že nárůst koncentrace skleníkových plynů i rozsah pozorovaných změn po roce 2000 probíhá spíše podle těch horších scénářů. Proto lze také sledovat, že každá nová prognóza IPPC (jsou publikovány vždy po několika letech) přináší chmurnější obrázek, než byl v té předchozí.

Obrázek: Očekávaný nárůst průměrné roční teploty v jednotlivých regionech během tohoto století, tři různé scénáře IPCC.

Dopady klimatických změn na chudé regiony (doslovné citace z letošní zprávy IPCC):

Afrika
  • Předpokládá se, že do roku 2020 bude mezi 75 a 250 milióny lidí vystaveno zvýšenému vodnímu stresu v důsledku změny klimatu.
  • Předpokládá se, že zemědělská produkce, včetně dostupnosti potravin, bude v mnoha afrických zemích a oblastech vážně omezena variabilitou a změnou klimatu. Pravděpodobně ubude zemědělsky vhodných oblastí, zkrátí se vegetační období a sníží se potenciál výnosů, především na okrajích suchých a polosuchých oblastí.
  • Do roku 2020 by v některých zemích mohly výnosy ze zemědělství závislého na srážkách klesnout až o 50 %.
  • Podle předpovědí budou lokální zdroje potravin negativně ovlivněny klesajícími zásobami ryb ve velkých jezerech z důvodu stoupající teploty vody, což může být zhoršeno pokračujícím nadměrným rybolovem.
  • Nové výzkumy potvrzují, že z důvodu mnohočetných stresů a nízké schopnosti adaptace je Afrika jeden z nejzranitelnějších kontinentů vůči variabilitě a změně klimatu.

Asie
  • Předpokládá se, že tání ledovců v Himalájích v průběhu dalších dvou až tří desetiletí zvýší výskyt povodní a kamenných lavin z narušených svahů a ovlivní vodní zdroje. Následkem odtávání ledovců se pak sníží průtoky řek.
  • Dostupnost sladké vody by podle předpovědí měla následkem změny klimatu klesnout ve střední, jižní, východní a jihovýchodní Asii, především v povodí velkých řek, což by v kombinaci s přírůstkem obyvatelstva a stoupající poptávkou vlivem vyšší životní úrovně mohlo do 50. let 21. století nepříznivě ovlivnit více než miliardu lidí.
  • Největší riziko hrozí pobřežním regionům, především hustě osídleným oblastem velkých delt v jižní, východní a jihovýchodní Asii, z důvodu zvýšené pravděpodobnosti záplav z moře, v některých deltách pak říčních záplav.
  • Očekává se, že následkem změn hydrologického cyklu v souvislosti s globálním oteplováním se ve východní, jižní a jihovýchodní Asii rozšíří endemická nemocnost a úmrtnost zaviněná průjmovými onemocněními, které jsou v první řadě důsledkem povodní a období sucha.
Latinská Amerika
  • V mnoha tropických oblastech Latinské Ameriky hrozí vyhynutí druhů a tím závažný pokles biodiverzity.
  • V sušších oblastech se očekává, že změna klimatu bude mít za následek zasolování a desertifikaci zemědělské půdy. Předpokládá se pokles produktivity některých důležitých plodin a hospodářských zvířat, což bude mít nepříznivé důsledky pro zabezpečení potravin.
  • Předpokládá se, že změny v prostorovém rozložení srážek a úbytek ledovců výrazně ovlivní dostupnost vody pro lidskou spotřebu, zemědělství a výrobu energie.

Malé ostrovní státy
  • Bez ohledu na to, zda leží v tropických oblastech nebo vyšších zeměpisných šířkách, jsou v důsledku určitých charakteristik malé ostrovy obzvlášť zranitelné vůči účinkům změny klimatu, zvyšování hladiny moří a extrémním (povětrnostním) jevům.
  • Očekává se, že zhoršování stavu pobřežních oblastí, např. následkem eroze pláží a bělení korálů, bude mít vliv na místní zdroje, například rybolov.
  • Předpokládá se, že vzestup hladiny moře zhorší záplavy, přívalové bouře, erozi a další přímořská rizika, což ohrozí životně důležitou infrastrukturu, sídla a zařízení představující pro obyvatelstvo těch-to ostrovů obživu.
  • Předpokládá se, že na mnoha malých ostrovech, např. v Karibském moři a v Tichém oceánu, dojde do poloviny století v důsledku změn klimatu k úbytku vodních zdrojů do takové míry, že v obdobích nízkých srážek nebudou tyto zdroje k pokrytí poptávky dostatečné.


Nejzranitelnější jsou hlavně chudé státy

Zatímco klimatické změny jsou v rozhodující míře způsobeny skleníkovými plyny, které vypouštějí průmyslové bohaté státy, jejich dopad nejhůře pocítí lidé žijící v chudých zemích v Africe, Asii a Latinské Americe. Těm hrozí, že budou hlavními oběťmi, a to ze dvou důvodů. Jednak jsou to právě tropické a subtropické oblasti, které nejhůře zasáhne úbytek srážek a obdělávatelné půdy. Druhým důvodem je fakt, že tamní obyvatelé kvůli extrémní chudobě a vysoké závislosti na místních zdrojích potravin mají omezené (nebo vůbec žádné) možnosti tyto dopady zmírnit a přizpůsobit se novým podmínkám, o přestěhování se příznivějších oblastí do nemluvě. Jak doslova uvádí letošní zpráva IPCC: „Zranitelné mohou být především chudé komunity, zejména ty, které sídlí ve vysoce rizikových oblastech. Vesměs mívají menší schopnost se přizpůsobit a jsou více závislé na zdrojích citlivých na působení klimatu, jako jsou místní zdroje vody a potravin.“

Statistika Červeného kříže jasně ukazuje rostoucí trend katastrof spojených s počasím za posledních 40 let a Britské ministerstvo pro mezinárodní rozvoj upozorňuje, že už dnes nastává 97 % všech úmrtí způsobených přírodními katastrofami právě v rozvojových zemích. V listopadu 2005 zveřejnil časopis Nature studii odhadující počet takových úmrtí v roce 2000 na základě statistik Světové zdravotnické organizace. Výsledek je vidět na mapě a potvrzuje hypotézu, že úplně nejhůře na tom budou lidé žijící v Africe (zejména subsaharské), následováni obyvateli Asie a Latinské Ameriky.

Obrázek: Úmrtnost způsobená změnou klimatu, počet obětí na milion obyvatel v roce 2000

(zdroj: Patz et al, ‘Impact of Regional Climate in Human Health’, Nature. Vol. 438/17 listopad 2005)

Ilustrativní ukázkou toho, co lze stále častěji očekávat, je velké sucho ve východní Africe v letech 2005 a 2006, které přímo ohrozilo 11 milionů lidí – tedy počet obyvatel srovnatelný s celou Českou republikou – v Etiopii, Súdánu, Somálsku a Keni. Mezivládní panel o klimatických změnách uvádí, že do roku 2020 bude v Africe vystaveno nedostatku vody 75 až 250 miliónů lidí a že zemědělské výnosy v některých oblastech klesnou na polovinu, stejně jako se zhorší i podmínky pro místní rybolov. Podle odhadu, který zveřejnila rozvojová organizace Christian Aid, může jen v subsaharské Africe v přímém důsledku změn klimatu zemřít během tohoto století 185 milionů lidí.

Důvodem není jen nedostatek potravy a pitné vody, ale také konflikty o jejich mizející zdroje. Tradiční napětí a spory mezi jednotlivými kmeny se v takovém případě může snadno proměnit ve vyhlazovací občanskou válku, jak jsme již několikrát zažili, například v Darfúru. Hrozí ovšem i mezinárodní konflikty a další eskalace terorismu, které se mohou stát hrozbou i pro bohaté státy. Upozorňuje na to například velice zajímavá zpráva „Národní bezpečnost a hrozba klimatických změn“, kterou v dubnu 2007 publikoval tucet bývalých amerických generálů a důstojníků.

Obrázek: Změny ročních srážek předpovídané jedním ze scénářů IPCC. Je vidět úbytek v tropických a subtropických oblastech, naopak zvýšené srážky v mírných a polárních pásech (šlo by ale často o přívalové deště střídané delšími obdobími sucha).

Dá se čekat, že nejhoršímu budou vystaveni také lidé v Bangladéši. Tuto nížinu ohrožuje z jedné strany voda z rychle tajících ledovců v Himalájích, z druhé strany stoupající hladina moře, a z nebe potom častější a ničivější hurikány. Už během povodní v roce 2004 tam bylo poničeno 80 % úrody a 30 milionů lidí ztratilo domovy.

Organizace Christian Aid uvádí, že do roku 2050 se bude muset vinou klimatických změn přesídlit více než miliarda lidí, z toho pětina se stane uprchlíky, kteří budou muset hledat azyl za hranicemi své vlasti. Studie univerzity v Hamburku, kterou v červnu zveřejnila německá kancelář Greenpeace, odhaduje počet takových uprchlíků na 200 milionů už v roce 2040. Humanitární a další organizace proto v posledních letech prosazují, aby OSN zavedlo a jednotlivé státy oficiálně uznaly nový statut klimatických utečenců (climate refugee).


Na vině i na tahu jsou bohaté země

Problém globálního oteplování se sice dostal do oficiální agendy OSN už v roce 1992, ale během uplynulých patnácti let se nepodařilo hrozící trendy ani zpomalit, natož pak obrátit: zatímco v 90. letech rostla atmosférická koncentrace CO2 v průměru o 1,1 % ročně, mezi roky 2000 a 2004 se zvyšovala třikrát rychlejším tempem.

Kjótský protokol sice zavazuje část průmyslových států snížit emise skleníkových plynů do roku 2012 v průměru o 5,2 % oproti stavu v roce 1990, ale v důsledku mnoha kompromisů obsahuje četné díry a nedostatky, kvůli kterým by i při jeho naplnění bylo reálné snížení emisí výrazně nižší. Vedle této nedůslednosti je hlavním problémem stávajících dohod to, že nezahrnují dva největší znečišťovatele: USA a Čínu. Oba státy přitom svoji neochotu podřídit se závazkům omlouvají vytáčkami, že přece nebudou snižovat emise, když ten druhý je také nesnižuje. Politikům, kteří se odmítají dohodnout na snižování emisí a ukazují přitom prstem na průmyslovou expanzi v Číně, přišla určitě vhod zpráva, kterou letos v červnu zveřejnila Nizozemská agentura pro životní prostředí. Analyzovala nejnovější data a došla k závěru, že se Čína v absolutním objemu škodlivých emisí stala největším znečišťovatelem už v roce 2006, ačkoliv se dosud mělo za to, že Spojené státy předstihne až v příštím desetiletí.

Na tomto pochybném závodu lze ovšem vedle oboustranné licoměrnosti dobře ilustrovat také rozdílnou pozici průmyslových a rozvojových zemí. Větší hanba totiž leží nezpochybnitelně na Spojených státech. Nejenže jako největší ekonomika světa mají mnohem lepší možnosti podniknout potřebná opatření, ale především je jejich vina na zvýšené koncentraci CO2 v atmosféře výrazně větší. Odhaduje se, že od roku 1900 vypustili Američané do atmosféry celkem 326 miliard tun oxidu uhličitého, zatímco všichni Číňané asi 100 miliard tun.

Je také potřeba si uvědomit, že prudce rostoucí objem skleníkových emisí v Číně jde z velké části na vrub obyvatelům bohatých zemí. Vždyť kolik výrobků, které dnes zvyšují náš blahobyt, je dovezeno z čínských továren a přispívá tak k zátěži, kterou pokrytecky přičítáme nikoliv sobě, ale Číně! Také mezinárodní rozvojové banky dodnes půjčují v oblasti energetiky především na výstavbu uhelných elektráren, ropovodů a na další projekty vedoucí k vyššímu spalování fosilních paliv.

Z hlediska spravedlnosti, jakož i nutnosti a možnosti razantně snížit emise, je nejvýmluvnějším ukazatelem objem vypouštěných skleníkových plynů na osobu: zatímco jeden Američan vypustí do atmosféry 19 tun CO2 ročně, na Číňana připadají asi 3 tuny CO2. V tomto ohledu je nutné upozornit i na fakt, že Češi patří mezi největší světové hříšníky – na každého z nás připadá 12 tun CO2, zatímco průměr EU činí 8,5 tuny. Uveďme ještě, že na jednoho Inda připadne 1 tuna a že obyvatelé třiceti nejchudších afrických zemí přispívají ke znečištění méně než 0,1 tuny CO2 ročně.

Je ale nepochybné, že účinná opatření jsou potřebná všude. Vědci se dnes shodují na tom, že abychom zabránili katastrofálním a nevratným změnám v planetárním měřítku, je třeba udržet průměrné oteplení pod dvěma stupni Celsia. To podle současných modelů znamená zastavit růst emisí v nejbližších deseti letech a do roku 2050 je pak celosvětově snížit alespoň na polovinu.

Je proto nezbytné, aby představitelé bohatých zemí přestali váhat a mluvit do větru, ale okamžitě přistoupili k razantním opatřením. Na mezinárodní úrovni je třeba přijmout dohodu, která naváže na Kjótský protokol a uloží většině zemí – tentokrát už i těm větším rozvojovým – závazné a vymahatelné cíle, jejichž naplnění povede ke zmíněné stabilizace a následnému snížení globálních skleníkových emisí.

O to, jak která země k záchraně klimatu přispěje, se určitě ještě povedou spory. Z hlediska legitimity a spravedlivosti celosvětové dohody je však třeba do národních cílů promítnout historickou zátěž i aktuální situaci tamních obyvatel. Lze například snadno odvodit, že za čtyřicet let by roční emise na osobu žijící na naší planetě neměly překročit 1,5 tuny CO2. To například pro Českou republiku znamená snížit emise o téměř 90 %. Bohužel se zatím nezdá, že by kterýkoliv náš politický představitel byl schopen se tomuto životně důležitému imperativu postavit čelem a předložit veřejnosti vizi, jak a proč je toho třeba dosáhnout.

Předpokládané dopady klimatických změn tomto století (doslovné citace z letošní zprávy IPCC):

- Je velmi pravděpodobné, že se budou stále častěji vyskytovat extrémní povětrnostní jevy jako velká horka, vlny vysokých teplot a silné srážky.

- Podle řady modelů je pravděpodobné, že tropické cyklóny (tajfuny a orkány) budou v budoucnu intenzivnější, s vyššími maximy rychlosti větru a silnějšími srážkami vlivem pokračujícího nárůstu povrchových teplot tropických moří.

- Zjevný nárůst podílu velmi intenzivních bouří je v některých oblastech od roku 1970 daleko vyšší než pro toto období ukazují současné modely.

- Množství srážek se velmi pravděpodobně zvýší ve vyšších zeměpisných šířkách, zatímco se pravděpodobně sníží ve většině subtropických pevninských regionů (až o 20 % v roce 2100).

- Minulé i budoucí antropogenní emise oxidu uhličitého budou přispívat ke zvyšování hladin moří po dobu nejméně dalších tisíc let, kvůli době potřebné k jejich odstranění z atmosféry.

- V důsledku tání ledovců jsou sídla v horkých oblastech vystavena zvýšenému riziku povodní po vylití ledovcových jezer.

- V oblasti Sahelu v Africe způsobilo teplejší a sušší počasí zkrácení vegetačního období, což má neblahý vliv na úrodu. Delší období sucha a kolísavější dešťové srážky v jižní části Afriky urychlují zavádění adaptačních opatření.

- Zvyšování hladiny moří a lidský vývoj společně přispívají k úbytku pobřežních mokřadů a mangrovníků a k narůstajícím škodám způsobeným v mnoha oblastech pobřežními záplavami.

- Předpokládá se, že vystavení se změně klimatu pravděpodobně ovlivní zdravotní stav milionů lidí, především těch, kteří mají nízkou schopnost adaptace; dopady budou následující:

> zvýšení výskytu podvýživy a souvisejících chorob s následky ovlivňujícími růst a vývoj dětí;

> zvýšení výskytu úmrtí, nemocí a zranění zapříčiněných vedry, povodněmi, bouřemi, požáry a suchem;

> zvýšená zátěž průjmových onemocnění; - zvýšení výskytu kardio-respiračních onemocnění zapříčiněných vyššími koncentracemi přízemního ozonu v souvislosti se změnou klimatu;

> změna prostorového rozložení přenašečů některých nakažlivých chorob

- Zranitelné mohou být především chudé komunity, zejména ty, které sídlí ve vysoce rizikových oblastech. Vesměs mívají menší schopnost se přizpůsobit a jsou více závislé na zdrojích citlivých na působení klimatu, jako jsou místní zdroje vody a potravin.


Hrozby slepých uliček

Díky mnohaletému úsilí ekologických iniciativ, vědců a v poslední době také rozvojových organizací se klimatické změny stávají klíčovým tématem mezinárodní politiky. Také průmyslové korporace, které se nejprve snažily zpochybnit samotný fenomén a posléze jeho souvislost s lidskou činností (do této fáze nyní opožděně přešel Václav Klaus), byly nuceny problém i nezbytnost nějakého řešení připustit.

Změnit během jedné generace současné hospodářství tak, aby mělo prakticky nulové emise uhlíku, se ovšem neobejde bez zásadních proměn v ekonomice i ve společnosti. Je to výzva svým rozsahem skutečně revoluční, proto nevyčítejme jen českým politikům, že k takovému úkolu nemají chuť, odvahu a často ani dispozice. Většina státníků i zástupců průmyslu přichází s opatřeními jen velmi váhavě a volí taková, která by pokud možno neměla výraznější dopad na zaběhnutý systém a náš životní styl.

Bohužel hrozí, že nás ukolébají a zavedou ještě hlouběji do slepé uličky – a to ve chvíli, kdy je nezbytné každou jednu korunu a každý jeden den využít k tomu, abychom začali obracet smrtonosný kurz. Mezi falešnými řešeními, která sice nyní nebolí, ale dříve nebo později se ukáže, že z různých důvodů selhala, je přechod automobilů na vodík nebo biopaliva (i když ty jsou v místním měřítku určitou alternativou), „čisté uhlí“ a pumpování CO2 ze spalin do podzemí nebo jaderná energetika.

Každé z těchto témat by vydalo nejméně na samostatný článek, věnujme se proto jen krátce jednomu za všechny: jaderným elektrárnám. Ty jsou nám opět nabízeny jako atraktivní menší zlo, protože vyrábějí energii, aniž by vypouštěly skleníkové plyny. Ve skutečnosti sice kvůli energeticky vysoce náročné těžbě uranu a výrobě paliva i jaderná elektřina zatěžuje klima, nicméně hlavní problém je jinde. Jaderné elektrárny dnes vyrábějí celosvětově 16,5 % elektřiny, což představuje asi jen 5 % celkové spotřeby energie. Kdybychom chtěli pomocí reaktorů výrazněji snížit emise ze spalování uhlí, musel by se jejich počet několikanásobně zvýšit. Přitom už i čtyři stovky jaderných bloků, které jsou v provozu dnes, představují značné problémy spojené s ubývajícími zásobami uranu, s rizikem těžké havárie a zamoření rozsáhlých území, s možností teroristického útoku a s narůstajícím množstvím vysoce radioaktivních odpadů, které zůstane životu nebezpečné statisíce let a pro jehož bezpečnou izolaci neexistuje řešení.

Vzhledem k tomu, že emise je třeba razantně snížit během nejbližších dvou či tří desetiletí, museli bychom okamžitě začít stavět nové reaktory tempem jednoho velkého bloku každý týden. To je technicky těžko představitelné a ekonomicky skoro neuskutečnitelné, protože jaderné elektrárny představují z hlediska počáteční investice zdaleka nejdražší zdroj (jenom výstavba jednoho velkého bloku stojí 3 až 5 miliard Euro).

Masivní rozšíření jaderné energetiky by ale nejen pohltilo velkou část omezených finančních i technologických kapacit, ale zásadním způsobem by podkopalo světovou bezpečnost. O přístup k jaderným technologiím projevuje nově zájem řada států, jejichž pouhý výčet (v přehledu World Nuclear Association z června 2007) nahání hrůzu: Bělorusko, Turecko, Írán, Saudská Arábie, Izrael, Sýrie, Jordánsko, Egypt, Tunisko, Libye, Alžírsko, Maroko, Nigérie, Ghana, Namíbie, Azerbajdžán, Gruzie, Kazachstán, Chile, Venezuela, Bangladéš, Indonésie, Vietnam, Thajsko, Malajsie a Jemen.

Nejde jen o to, že provozovat bezpečně jaderný reaktor stěží zvládají operátoři i v tak disciplinovaných zemích, jako je Japonsko. Především je potíž v tom, že jaderné technologie a materiály, které slouží k výrobě energie, lze velmi snadno a rychle použít i k vojenským účelům, ať už z rozhodnutí vládců daného státu nebo i menší organizovanou a odhodlanou skupinou. Už dnes zažíváme jadernou krizi v Severní Koreji nebo Íránu, v minulosti tímto způsobem získal přístup k jaderným zbraním Pákistán, Indie, Izrael a Jihoafrická republika. Je nepředstavitelné, že by se podařilo předejít podobnému zneužití v případě masivního rozšíření jaderné energetiky do celé řady nestabilních zemí. A to opomíjíme otázky, jak by se naložilo s jadernými odpady a kde by se vůbec získal uran, který v reaktorech slouží jako palivo.


Řešení pro všechny: efektivita a obnovitelné zdroje

Přitom je záchrana klimatu zvladatelná s již dnes ověřenými a komerčně dostupnými technologiemi: klíčem je snížení spotřeby a přechod na obnovitelné zdroje energie. To jsou navíc opatření, které si mohou dovolit bez vedlejších rizik i chudé státy.

Scénářů, které dokládají uskutečnitelnost (technickou i ekonomickou) přechodu na obnovitelné zdroje při výrazném zvýšení energetické efektivity, existuje několik. Mezi ty nejlépe propracované patří studie „Energy [R]evolution“ publikovaná organizací Greenpeace. Zpracoval ji německý Ústav systémových a technologických analýz při Německém centru letectví a kosmonautiky (DLR) a zabývá se podrobnou analýzou nejen jednotlivých regionů a tamního potenciálu, ale i výší potřebných investic. Ukazuje, že snížení globálních emisí skleníkových plynů do roku 2050 na polovinu je nejen uskutečnitelné a ve výsledku a finančně výhodné, ale že je to také cesta k tomu, aby i chudí lidé v rozvojových zemích získali přístup k domácím, stabilním a dlouhodobě udržitelným zdrojům energie.

Doporučené odkazy:

- http://www.ipcc.ch Oficiální stránka Mezivládního panelu o klimatických změnách IPCC
- http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPOBFKW197M Stránka českého Ministerstva životního prostředí s oficiálním českým překladem shrnutí tří hlavních části letošní zprávy IPCC
- http://www.realclimate.org Kolektivem vědců spravovaný portál obsahující vědecké poznatky a systematicky vyvracející mýty a nepravdy ohledně klimatických změn
- http://www.greenpeace.org Webová stránka organizace ekologické Greenpeace
- http://www.christian-aid.org.uk Webová stránka rozvojové organizace Christian
- http://environment.newscientist.com/channel/earth/climate-change Stránka časopisu New Scientist věnovaná klimatickým změnám
- http://securityandclimate.cna.org Zpráva o hrozbách dopadů klimatických změn na národní bezpečnost USA
- http://www.energyblueprint.info Scénář „Energetická [R]evoluce“ publikovaný organizací Greenpeace