Rozhovor byl publikován v příloze deníku Právo v červnu 2000.

Jak byste přesně formuloval poslání Hnutí DUHA?

Snažíme se prosadit účinná opatření, která omezí znečištění, umožní chránit přírodní bohatství, zachovají pestrou krajinu, sníží kontaminaci potravin, vody i ovzduší toxickými látkami a předejdou globálním změnám klimatu.

Při naší práci jednáme s úřady a politiky, navrhujeme zákony, informujeme a zapojujeme veřejnost, připravujeme odborné analýzy či podnikáme právní kroky. Působíme na celostátní a místní úrovni. Některým problémům se věnujeme i mezinárodně, jsme totiž českým zástupcem Friends of the Earth International, největšího světového sdružení ekologických organizací.


Má hnutí v ČR úspěch? Co dosáhlo ohledně Temelína?

Myslím, že s výsledky naší práce můžeme být spokojeni. Podařila se nám řada důležitých věcí, které snad ani nedokážu vyjmenovat. Například jsme připravili a v parlamentu prosadili zákon o ochraně ozónové vrstvy, pomohli zabránit zlatým dolům na Šumavě a nad Slapskou přehradou, prosadili jsme zákaz nebezpečné technologie kyanidového loužení při těžbě zlata, přesvědčili úřady, aby nepovolily kácení v unikátním pralese na Pradědu, právními kroky jsme pomohli zamítnou návrhy na povolení odstřelu kriticky ohrožených rysů. Instalovali jsme izolace podstatně snižující spotřebu energie do desítek škol a tisíců domácností v celé republice. Poslední dobou jsme také získali podporu více než 400 měst a obcí pro náš návrh legislativních opatření na podporu vratných lahví.

Pokud jde o Temelín, tam jsme uspěli jsme prakticky ve všem – zatím s výjimkou jeho zastavení. Historie plně potvrdila naše argumenty z roku 1993. Že Temelín nebude stát 68, ale přes 100 miliard korun; že nebude dokončen v roce 1995, ale až po roce 2000; že kvůli mimořádně komplikované technologii budou jeho spouštění a provoz provázet technické obtíže; a že jeho elektřina nebude potřebná.

Také díky našemu mnohaletému úsilí se podařilo o Temelínu rozpoutat širokou veřejnou debatu, vláda musela o jeho dostavbě znovu rozhodovat. Ukázali jsme, že tvrzení ČEZ, jak Temelín pomůže severním Čechám, byl podvod – dnes je zřejmé, že po spuštění Temelína žádnou ze svých uhelných elektráren odstavovat nechce, výkon nesníží a elektřinu hodlá masivně vyvážet: za cenu zbytečného znečištění, produkce radioaktivních odpadů a devastace krajiny těžbou uhlí.


Jak Vaši činnost vnímá starší a mladá generace? Je to rozdílné? Cítíte u nás generační konflikt?

Nevidím výrazný rozdíl. Podle průzkumů veřejného mínění považují ekologické organizace za prospěšné tři čtvrtiny občanů, bez výrazného rozdílu podle věku. Rozdíl je jen v tom, že mladí lidé projevují větší zájem o aktivní činnost, o zapojení se do Duhy.


Je u nás rozvinutá „kultura“ aktivní účasti na věcích veřejných? Je-li málo, proč? Umíte vhodně prezentovat svůj program, jak se dnes říká: prodat ho? Nepřipadáte si u nás někdy jako Don Quijot?

Rozhodně si donquijotsky nepřipadáme: vy jako novinář ano? Kultura aktivní účasti občanů zatím u nás příliš vyvinutá není, ale veřejnost se o dění ve svém okolí zajímá stále víc. Viz například razantní odpor proti pokusu politiků ovládnout Českou televizi. Nebo hojná účast místních občanů na projednávání takových projektů, jako byla kyanidová těžba zlata v Mokrsku. Naši petici za referendum o Temelínu podepsalo během pár měsíců 120 000 občanů.

Problém je spíš v tom, že lidé často naráží na aroganci a nezájem politiků i úřadů, že získávají pocit, že je všechno marné, že se nakonec stejně rozhodne bez ohledu na ně. Lidé mají zájem, ale když se mají aktivně zapojit, často si řeknou: „to stejně nemá cenu“. To ale není vina lidí, ale současného politického stylu, který je v mnohém protidemokratický.


Hnutí Duha je někdy vnímáno kontroverzně. Čím je to způsobeno? Může slovo „alternativa“ (ve smyslu vůči rámcovému systému společnosti) vůbec u nás fungovat?

Myslím, že za to z velké části může zkreslený obraz, který o nás lidé mají z televize a novin. Ty nás ukazují jen ve vyhrocených situacích, zkratovitě, bez souvislostí. Většinu naší práce přitom tvoří spíše jednání s politiky a úřady, legislativní návrhy, práce s obcemi, informování veřejnosti, příprava studií. Tedy věci, které kontroverzní nejsou, ale o kterých zároveň média neinformují.

My se snažíme být důslední ve věcech, kterým se systematicky věnujeme. A možná to může lidem připadat nesrozumitelné, nezvyklé. Pořád totiž u nás přežívá hluboce zakořeněná a nezdravá víra v autority, ve schopnost „odborníků“ všechno vyřešit a rozhodnout. Přitom je zcela přirozené a v rozvinutých demokraciích běžné, aby i o vážných věcech spolurozhodovali občané, protože se jich dotýkají.


Oslovujete svou činností další mladé, případně staré lidi? Předhazují Vám někteří, že jste partou nezodpovědných křiklounů, kteří ničemu neozumí, ale do všeho se pletou. Jak se s tím osobně vyrovnáváte? Jak zvládáte svou opozici vůči „oficiálnímu režimu (systému)?“

Já především Duhu nevnímám jako opozici proti režimu, systému nebo čemu. Pracujeme například poměrně pravidelně s politiky všech barev, spolupracujeme s odborníky, jednáme s úřady….

A už vůbec není pravda, že se pleteme do všeho. Naopak, dlouhodobě a na základě promyšlené strategie se věnujeme vybraným tématům: energetice, lesům, zemědělství, těžbě surovin, odpadům. Snažíme se bránit nejhorším projektům a zároveň hledáme cesty, jak tyto oblasti dlouhodobě zlepšit: snížit znečištění, chránit krajinu, zajistit kvalitní legislativu, podporovat moderní čisté technologie.


Jak byste formuloval svou pozici. Osamělý bojovník, varující prorok, ekologický lidový léčitel...?

To jsou ale divné kategorie! Opravdu mě tak vnímáte? Ne, já si připadám docela normálně. Snažím se pouze odpovědně dělat to, o čem jsem přesvědčen, že je to potřebné.

Ekologické otázky jsou v dnešním světě čím dál důležitější, a to nejen v úzkém smyslu ochrany přírody, ale naopak a především v širokých souvislostech: týkají se dnes opravdu každého občana. Vezměte si například klimatické změny, jadernou energetiku, ničení lesů, chemizované průmyslové zemědělství: všechny mají vážné důsledky společenské, zdravotní, sociální či kulturní. Nejsou to již přežilé ideologické spory o tzv. levici či pravici, ale právě o postoj k těmto závažným otázkám a jejich řešení, které budou v příštím století rozhodující pro kvalitu našeho života.


Jak jste se dostal k téhle práci? Ovlivnil Vás někdo? Případně můžete něco napsat o svém vzdělání, předchozí práci, momentu rozhodnutí jít do neziskového sektoru?

Je banální začínat s tím, že jsem měl od mala rád přírodu. Pamatuji si, že mne už jako kluka zneklidňovaly některé projevy neudržitelnosti: konkrétně jsem tak silně vnímal pálení benzínu, jehož zásoby jsou omezené, při banálních a nedůležitých jízdách automobily a sypání stále většího množství odpadků na skládky v krajině.

Cítil jsme potřebu s tím něco udělat. Teprve za dlouho, na vysoké škole, jsem se pokusil aktivně zapojit mezi ochránce přírody, kde jsme ale s kamarádem brzy narazili. Tak jsme si založili Hnutí DUHA, abychom mohli pracovat podle vlastních představ.

O vlivech různých lidí by se dalo mluvit dlouho. Pro mne osobně je zásadní jedno slovo: zodpovědnost. Zodpovědně se zajímat o okolní svět a odpovědně dělat potřebnou práci, která z toho poznání vyplyne.


Jste zástupcem mladé generace. Čím se tahle generace trápí, co cítí, co dnes zažívá? Má více problémů sama se sebou, či ví, co chce? Je jiná než předchozí?

Nevím, jestli se ve věku 31 let mohu počítat k mladé generaci. Mám už rodinu, dvě děti… Asi stejně nemá smysl zobecňovat, čím se jedna generace liší od jiné. Nemám to rád. Jde vždycky o konkrétní, jednotlivé lidi.


Jak lze se vypořádat s konzumní společností? Podlehne i mladá generace?

To je otázka ve dvou rovinách.

Na té osobní neexistuje žádný jednoduchý recept. Jako jednotlivec se mohu snažit uvědomovat si dopady svého konání a životního stylu, zohlednit možné důsledky a podle nich se potom rozhodovat. I když je to v komplikovaném světě nesmírně obtížné, je myslím důležité se o to pokoušet. A pak ještě mohu jít vlastním příkladem – přitom je určitě důležité se nijak nevnucovat, ale pouze ukazovat, že je tu ta možnost.

Druhá rovina je společenská. Tady jsou určité věci, které mohou šetrnější životní styl značně podpořit. Například stát by měl používat správné ekonomické podněty: nezatěžovat daněmi společensky pozitivní věci (práce, majetek či zisk), ale převést zdanění na negativní faktory (znečištění, čerpání přírodních zdrojů). Společnost pak bude šetrněji nakládat s energií a surovinami a bude i méně znečišťovat – zároveň to podpoří efektivní průmysl a vytvoří nová pracovní místa. To není utopie, ale zkušenost některých evropských zemí, které již s takovou daňovou reformou začaly. Tohle je jeden z kroků k tomu, aby lidé opravdu mohli žít šetrněji.


Máte vizi ekologicky zdravé společnosti? Jak vypadá?

Určitě to není dnešní společnost, kde třetina našich řek patří do kategorie “silně znečištěné” a horší. Kde velkolomy rozemílají kopce v chráněných krajinných oblastech na štěrk a do cementu. Kde ve městech přibývá přízemního ozónu, který poškozuje zdraví. Kde potraviny obsahují toxické látky z pesticidů a dalších přípravků užívaných v průmyslovém zemědělství.

A jak by vypadat měla? Ani tady nemám přesný recept, ale určitě by v ní mělo být možné na trhu běžně koupit zboží šetrné k našemu zdraví i krajině - čistou elektřinu, potraviny z ekologického zemědělství. Jezdit kvalitní, pohodlnou a rychlou veřejnou dopravou. Měla by cílevědomě snižovat spotřebu surovin a zároveň je účinně recyklovat. Neplýtvala by energií. Průmyslové a obchodní firmy by nesly finanční následky ekologických dopadů svého podnikání. A lidé by měli účinnou možnost informovaně rozhodovat o věcech, které se jich dotýkají.