Americkou firmu Monsanto najdete v čele žebříčku firem zabývajících se vývojem a využíváním genově změněných organismů.

Firma se 45 000 zaměstnanci sídlí v St. Louis ve státu Missouri. Jejím nejznámějším produktem je herbicid RoundUp, jehož prodej představuje 15 % obratu a přináší celou polovinu čistého zisku. V posledních letech firma začala dodávat na trh geneticky upravené rostliny, které jsou vůči herbicidu RoundUp odolné. Nesou označení RoundUp Ready ("připravené na Round Up"). Nejprve se objevila RoundUp Ready sója, následovaly řepka, bavlna, len, kukuřice, cukrová řepa...

Monsanto je současně druhou největší firmou v USA obchodující s pesticidy. K historii Monsanta patří neoddělitelně také rozsáhlá výroba chemikálií, zejména polychlorovaných bifenylů (PCB).

Vzhledem ke své špatné minulosti se firma od 80. let snaží, po vzoru mnoha průmyslových koncernů, překrýt svůj image tlustou vrstvou zelené barvy. Pojmy trvale udržitelný rozvoj, útlum toxických provozů, ekologie i blaho lidstva se v jejích heslech objevují častěji než v tiskovinách ekologických organizací.

Podrobnější pohled do zákulisí firmy však záhy prozradí, že se jedná z její strany pouze o dovedně vedenou reklamní kampaň s cílem otupit oprávněné výhrady, aniž by musela jakkoliv měnit svůj přístup k přírodě a společnosti.

Bifenyly, pesticidy, Agent Orange

Firma Monsanto vynalezla polychlorované bifenyly (PCB), známé toxické látky s kumulativním působením. V USA byla jejich jediným výrobcem od uvedení na trh roku 1929 do jejich zákazu v roce 1976. Za tu dobu firma vyrobila asi 650 000 tun PCB.

Vedle negativních dopadů samotných PCB vedla jejich výroba ke vzniku obrovských množství toxických odpadů. Nezodpovědné ukládání jedovatých odpadů na stovky nezajištěných skládek vytvořilo další časovanou bombu, jejíž hrozivý rozsah vychází na světlo teprve v průběhu 90. let.

Firma Monsanto patřila mezi průkopníky průmyslového zemědělství. Po druhé světové válce uvedla na trh mnoho toxických pesticidů a herbicidů. Ačkoliv byla mnohokrát prokázána jejich škodlivost pro lidi i přírodu, Monsanto řadu z nich vyrábí dodnes. Mezi nejvýznamnější patří:

Parathion - v roce 1985 byl úřady označen jako jeden z nejhorších pesticidů. Odhaduje se, že zavinil snad i polovinu světových otrav rolníků pesticidy a většinu otrav v zemích Latinské Ameriky, kam jej Monsanto vyvážel. Po nátlaku veřejnosti a úřadů Monsanto přestal Parathion koncem 80. let vyrábět.

Butachlor - prodávaný pod obchodními značkami Machete nebo Lambast. Vzhledem k prudkým toxickým účinkům na vnitřní lidské orgány a rychlému šíření v životním prostředí jeho používání americké úřady v USA nikdy trvale nepovolily. Monsanto jej přesto vyrábí a vyváží do zemí se zaostalou ekologickou legislativou mj. Argentiny, Brazílie, Číny, Indie, Filipín, Thajska a dalších států Latinské Ameriky, Asie a Afriky.

Lasso - v USA je nejprodávanějším herbicidem používaným při pěstování kukuřice a sóji. Podle úřadů EPA (Environmental Protection Agency) se velmi pravděpodobně jedná o karcinogenní látku, ale její používání je nadále tolerováno.

Další chemikálie vyráběné firmou Monsanto pro zemědělství zahrnují značky Harness Plus, Far Go, Avauer, Bronco, Bullet, Cropstar GB, Freedom, Land-master BW, Micro-Tech Partner, Ram Rod, Accord, Buckle, Fallow Master, Lariat a Rodeo.

V roce 1995 představoval světový obchod s pesticidy 29 miliard dolarů. Z toho připadá 10 miliard na Spojené státy, kde dvě třetiny trhu ovládá 6 velkých firem. Na prvním místě je koncern Novartis (vytvořený firmami Ciba-Geigy a Sandoz), na druhém místě je Monsanto s tržbou ve výši 2,5 miliardy dolarů. Podle zprávy Foundation for Advancements in Science and Education z roku 1991 je Monsanto na prvním místě mezi firmami, které vyváží statisíce tun nebezpečných a karcinogenních pesticidů do zahraničí, většinou Třetího světa. V neposlední řadě Monsanto vyvinul herbicid (defoliant) známý pod jménem Agent Orange. Během války ve Vietnamu jej spolu s dalšími chemickými giganty Dow a Diamond Shamrock vyráběla ve velkém pro potřeby americké armády.

Při výrobě herbicidu Monsanto navíc používal procesy, které vystavovaly dělníky i vojáky jedovatým dioxinům. Dioxiny způsobily postiženým i jejich dětem vážné zdravotní potíže. Monsanto nejprve existenci dioxinů ve výrobních procesech i v konečných výrobcích dlouho popíral. Poté, co jej řada občanů zažalovala za ublížení na zdraví, Monsanto objednal a zaplatil studie, které vědomě zkreslovaly výsledky tak, aby dokázaly neškodnost dioxinů.


Toxické odpady a kontaminace

Při výrobě chemických látek, jako jsou PCB či jedovaté pesticidy a herbicidy vznikala v továrnách Monsanta velká množství nebezpečných a toxických odpadů.

Na základě rozhodnutí Kongresu z roku 1980 (tzv. Superfund) EPA vyhledává nezajištěné toxické skládky na území USA, snaží se nalézt původce odpadů a přinutit je k úhradě jejich zneškodnění. Ačkoliv se tento postup zpočátku rozbíhal jen pomalu, koncem 80. let již vyplula na povrch řada konkrétních případů.

Původci odpadů se však často snaží vyhnout odpovědnosti. Typickým příkladem je továrna Monsanta v Saugetu ve státě Illinois. Na území továrny byly nalezeny desítky toxických skládek, celkem obsahují asi milion tun toxických látek (PCB, chlorované pesticidy a další). Ze skládek na pozemku továrny uniká každý rok přes 10 tun toxických odpadů do řeky Mississippi.

Ačkoliv byla továrna v Saugetu po mnoho let největším výrobcem PCB v USA, takže její souvislost se skládkami je zřejmá, Monsanto tvrdí, že toxické odpady nemusí nutně pocházet z jeho dílen a že je tam mohl dovézt i někdo jiný. Záznamy o nakládání s vlastními odpady firma Monsanto zlikvidovala, což vysvětluje tím, že politikou firmy je uchovávat dokumenty jen čtyři roky zpět. Vláda státu Illinois vynaložila za posledních 12 let přes milion dolarů na úsilí přinutit Monsanto k odpovědnosti, ale zatím bezvýsledně.

Další známý případ je ze státu Missouri. Firma Bliss zde od roku 1971 odebírala toxické odpady od různých firem, míchala je s ropnými zbytky a poté vylévala do přírody. Cisterny firmy Bliss rozstřikovaly odpady po silnicích a koňských závodištích s odůvodněním, že kropením brání nadměrné prašnosti. Kudy projely, tam po několika dnech začali umírat ptáci, koně, psi, kočky, drůbež, hlodavci a další zvířata. Koncentrace dioxinů a PCB v zasažené půdě dosáhla několika promile.

Případ vyšetřovaly úřady EPA, ale pátrání po původci PCB bylo uzavřeno jako neúspěšné. Řada faktů přitom ukazuje, že pocházejí od Monsanta. V celém státě Missouri byl totiž prakticky jediným výrobcem PCB. Fakt, že toxické odpady odebíral od Monsanta, přiznal opakovaně při vyšetřování sám Bliss. Jeho slova potvrdili i vyslýchaní řidiči jeho automobilů a občané, kteří sledovali trasy Blissových náklaďáků. Navzdory tomu se EPA přiklonila k verzi předložené firmou Monsanto, která prý sice Blissovi odpady předávala, nikoliv ale ty, které obsahovaly dioxiny či PCB.

V některých případech dokonce toxické látky (především dioxiny) kontaminovaly i konečné výrobky firmy Monsanto. Nejstarším známým případem je kontaminace herbicidu Agent Orange. Interní korespondence firmy z 60. let prokazuje, že Monsanto o kontaminaci vědělo, stejně jako o faktu, že dioxin poškozuje ledviny a játra. Vnitřní dokumenty firmy také ukazují, že vzorky Agentu Orange a dalších chlorovaných herbicidů předkládané Ministerstvu zemědělství v 70. letech byly upraveny tak, aby kontaminace nebyla zjištěna. Takto zkreslené zkoušky převzala EPA v publikaci z roku 1980 a staly se základem pro regulaci vyhlášenou roku 1984. Z regulace tak byly vyloučeny např. produkty obsahující tetrachlorované dioxiny. Bývalý chemik firmy Monsanto zveřejnil informace o tom, že zdraví škodlivé toxiny obsahuje i dezinfekční prostředek Lysol, doporučovaný mj. k čištění dětských hraček.

V roce 1991 firma dostala pokutu od od generálního prokurátora státu Massachusetts za ilegální vypouštění 90 000 litrů kyseliny, nenahlášení úniku a nesprávné informace o rozsahu úniku. Pokutu za úniky ve stejné továrně platila firma opakovaně již během 80. let.

Pokles toxických látek unikajících z továren Monsanta, kterým se firma v rámci svého "ozelenění" tak ráda ohání, bývá mnohdy jen zdánlivý. Pod tlakem průmyslu EPA provedla formální změny v registraci úniků toxických látek tak, že se chemikálie dříve hlášené v jedné kategorii přesunuly jinam nebo se již nemusí hlásit vůbec. Díky tomu se například může Monsanto pyšnit tím, že v jeho továrně v texaském Alvinu poklesly emise toxických látek v letech 1989 a 1990 o 70 procent, aniž by se ve skutečnosti cokoliv změnilo.


RoundUp

Trhákem firmy Monsanto je již několik let herbicid založený na bázi glyfosátu, prodávaný pod obchodní značkou RoundUp. RoundUp se stal nejprodávanějším herbicidem na světě a přináší firmě Monsanto celou polovinu jejích zisků. Jen v USA se ho ročně spotřebuje přes 10 000 tun. RoundUp je totálním herbicidem, který hubí prakticky všechny rostliny tím, že inhibuje jejich enzymy nezbytné pro metabolismus.

Firma Monsanto prezentuje RoundUp jako ekologický herbicid. Ve srovnání se staršími "tvrdými" herbicidy má totiž nesporné výhody: váže se na částečky půdy, takže neproniká do spodních vod, a během několika týdnů se rozkládá na oxidy uhlíku, amoniak a fosfáty. Pomineme-li fakt, že je směšné označit látku účinně hubící všechny rostliny za ekologicky příznivou, není ani tato "nezávadnost" stoprocentní. RoundUp působí negativně na organismy v půdě, které se podílejí na její úrodnosti (zejména žížaly a další kroužkovce). Existují studie o jeho možném vyluhování z půdy do vod, v Německu byla dokonce naměřena jeho přítomnost v pitné vodě. Také rozklad není zcela zaručen: rezidua herbicidu byla již zjištěna v jahodách, salátu, mrkvi a ječmeni. A podle studie z roku 1993 zpracované University of California je glyfosát třetím nejčastějším původcem zdravotních potíží rolníků v Kalifornii.

V souvislosti s tím podal v roce 1991 na Monsanto stížnost za klamavou reklamu generální prokurátor státu New York. V reklamě totiž firma prohlašovala, že herbicid je neškodný jako kuchyňská sůl nebo aspirin, nemá vliv na životní prostředí a je bezpečný pro savce, ptáky i ryby. Po letitých sporech nakonec firma v roce 1996 reklamu stáhla a na základě mimosoudní dohody zaplatila žalobci odškodné.


Hovězí růstový hormon

Mezi nejspornější výrobky firmy Monsanto patří geneticky upravený růstový hormon pro hovězí dobytek (recombined Bovine Growth Hormone, rBGH), prodávaný též jako BST či Posilac. Tato látka byla uvedena na trh v roce 1994. Je vstřikována dojnicím kvůli vyšší produkci mléka (při pravidelné aplikaci se dojivost krav zvýší o 10 %).

Používání rBGH nepovolila žádná země s výjimkou USA. Žádost o povolení hormonu zamítl dokonce úřad Codex Alimentarius, který určuje standardy v rámci Světové obchodní organizace (WTO). I v samotných USA používá rBGH necelých 10 % zemědělců. Umělý hormon má totiž vedlejší efekty a přináší vážná rizika.

Při stimulaci vyšší produkce mléka je organismus krav trvale přetížen. To způsobuje jejich častější nemocnost, zvýšené opotřebení organismu, poruchy plodnosti a předčasnou úmrtnost. Krávy, kterým je hormon vpichován, mnohem častěji onemocní hnisavým zánětem vemene (mastitida). Ten se léčí doslova kravskými dávkami antibiotik, které se spolu s hnisem dostávají do mléka a působí negativně na zdraví konzumentů. Rezidua hormonu obsažená v mléce podporují růst buněčné tkáně a mohou u žen vyvolávat rakovinu prsu.

Monsanto však problémy s rBGH popírá. Public relation agentura Burson-Marsteller, kterou si Monsanto najal, se podílela na založení organizace National Dairy Board (Národní výbor producentů mléka), která rBGH veřejně propaguje. Aby otupil odpor veřejnosti, Monsanto přestal používat název rBGH obsahující slovo "hormon" a přešel k méně srozumitelnému pojmu "hovězí somatotropin" (Bovine Somatotropin, BST).

Ve Spojených státech přitom vůbec není nedostatek mléka, nýbrž naopak. Vinou nadprodukce a dumpingových cen mléka bankrotují drobní farmáři jeden za druhým. Chovatelům krav Monsanto vnucuje rBGH pod tlakem, že pokud jej nebudou používat, konkurence je zničí. I když hormon většina farmářů odmítá, Monsanto vidí jeho budoucnost optimisticky: "Odhadujeme, že během pěti až deseti let odejde z branže třetina farmářů, kteří jsou staří a nepřístupní. Nahradí je mladí, kteří nemají vůči novinkám takové předsudky," říkají představitelé firmy.

Monsanto ovšem nečeká pasivně. Mezitím začal na dodavatele mléka, potravinářské firmy a obchodníky, kteří začali mléčné výrobky značit symbolem "bez použití rBGH", systematicky podávat žaloby. Monsanto zažaloval i stát Vermont, který značení mléka jako první ze zemí americké federace oficiálně zavedl. V roce 1991 americké ministerstvo zemědělství reagovalo na materiály o rBGH prezentované Monsantem poukazem na fakt, že "podávané informace jsou mimo rámec legitimní výměny vědeckých poznatků" a přikázala firmě ukončit šíření nepodložených tvrzení o rBGH.


Plodiny "RoundUp Ready"

Jak již bylo řečeno, prosperita Monsanta v tuto chvíli stojí a padá s prodejem herbicidu RoundUp. Patent a výhradní právo na něj však vyprší v roce 2000. Poté, co se na jeho výrobu vrhnou další firmy, stlačí konkurence nyní poměrně vysokou cenu významně dolů.

Firma Monsanto však přišla s výborným plánem, jak zisky udržet. Pomocí genových manipulací vytvořila odrůdy rostlin, které jsou vůči RoundUpu odolné. V roce 1996 začala být jako první ve velkém pěstována tzv. sója RoundUp Ready. V roce 1997 byla schválena kukuřice, připraveny jsou i další plodiny jako bavlna, cukrová řepa, řepka nebo len.

Farmáři, kteří přejdou na odrůdy RoundUp Ready, musí podepsat zvláštní smlouvy s firmou Monsanto. Mají zakázáno uchovávat semena pro vysazení v další sezóně a musejí používat výhradně značkový herbicid RoundUp. Podle kontraktu má Monsanto právo po tři roky provádět kontroly a zkoušky na farmách a monitorovat růst plodiny na polích.

Proti masovému využívání plodin RoundUp Ready lze nalézt mnoho dobrých důvodů:

  • Plodiny RoundUp Ready jsou dalším krokem v chemizaci zemědělství a jeho odtržení od přírodní rovnováhy. S plodinami RoundUp Ready se urychlí zánik pestrých kulturních odrůd (na polích poroste jen jediná odrůda) a intenzivní používání chemických látek (farmáři mohou používat větší dávky herbicidu bez obav o vlastní úrodu).
  • Rostoucí dávky totálních herbicidů vyhubí všechny "plevele" kromě pěstované odrůdy. Na polích vzniknou čisté monokultury, postiženy budou i sousedící ekosystémy (RoundUp je nesmírně účinný, k zahubení rostlin stačí minimální množství šířená při postřiku větrem). Vyhubení flóry ohrozí i ty druhy, jejichž přežití závisí na existenci rozmanitých rostlin (hmyz, ptáci). Podle úřadu US Fish and Wildlife Service ohrožuje aktivní složka herbicidu RoundUp (glyfosát) 74 chráněných druhů rostlin, snižuje přísun dusíku do půdy a působí negativně na půdní houby důležité pro mykorrhizu.
  • Při intenzivním využívání herbicidu se dříve nebo později vyvine odolnost i mezi rostlinami, které měly být jeho působením zahubeny. Plevely odolné vůči herbicidu mohou vzniknout zplaněním odrůdy RoundUp Ready, jejím křížením s příbuznými divokými druhy, nepříbuzným křížením a přirozeným výběrem. V případě sóji RoundUp Ready byly již některé příznaky pozorovány: zplanění genově manipulované sóji a vytvoťení odolnosti u jílku vytrvalého. Vznik superodolných plevelných odrůd hrozí zejména v zemích, kde volně rostou příbuzné druhy sóji a kde případné mutanty nezničí mrazy (Asie a Austrálie). V takovém případě hrozí ekologická katastrofa, kdy zavlečená odrůda vytlačí místní a přirozené druhy. Podobných případů z historie známe desítky (králík v Austrálii, bolševník v Evropě).
  • Vyšší užívání herbicidů způsobí pronikání jejich reziduí do potravin. V souvislosti se sójou RoundUp Ready její dodavatelé požádali úřady o uvolnění norem pro obsah reziduí herbicidu RoundUp v potravinách. V žádosti předložené v Austrálii navrhují dokonce dvousetnásobné zvýšení (z 0,1 mg na 20 mg/kg sójové sušiny).
  • Implantace cizorodých genů do kulturních plodin může vést k agresivnějšímu působení alergenů v potravinách. Například sója RoundUp Ready byla testována na alergeny na laboratorních zvířatech pouhých 10 týdnů. Přesto Monsanto tvrdí, že je nejtestovanější odrůdou. Nežádoucí alergické reakce může vyvolat cizí gen, ačkoliv původní rostlina alergenem nebyla. Známý je příklad implantace genu para ořechu do sóji. Cílem bylo zvýšení obsahu bílkovin v sójových bobech, spolu s genem para ořechu se však na sóju přenesly i jeho alergické účinky. Ještě riskantnější je zavádění genů organismů, u nichž alergické reakce nejsou vůbec známy, protože nepatří do našeho jídelníčků (například bílkoviny baktérií, virů či hmyzu).

Rostoucí počet nezdarů s manipulovanými odrůdami v USA i v celém světě je varující. Ačkoliv genoví inženýři s oblibou tvrdí, že jejich práce je "vědecky přesná", zkušenosti z praxe jsou mnohem méně optimistické. Fakt, že se genově manipulovaná odrůda může chovat jinak, než se od ní čeká, zažila firma Monsanto na vlastní kůži již několikrát.

V průběhu sezóny roku 1997 si začali farmáři ve státě Mississippi hromadně stěžovat na to, že rostliny RoundUp Ready bavlny od Monsanta mají deformované tobolky, které předčasně opadávají. Deformace byly pozorovány na mnoha tisících hektarech půdy.

O rok dříve skončila fiaskem i jiná geneticky změněná odrůda bavlny firmy Monsanto, prodávaná pod jménem Bollgard. Rostliny byly manipulovány tak, aby jejich buňky samovolně produkovaly pesticid chránící je proti hmyzu. Očekávané účinky se však nedostavily a polovinu ze 700 000 hektarů osetých bavlnou Bollgard zlikvidoval hmyz. Farmáři odhadli způsobenou škodu na miliardu dolarů.

V dubnu 1996 muselo Monsanto zlikvidovat celou zásobu genově manipulovaných semínek řepky (odrůda RoundUp Ready), která by stačila k osetí 300 000 hektarů půdy. V Kanadě se totiž objevily nevysvětlitelné komplikace s jejím pěstováním. Podobně se v letech 1994 až 1996 se objevily technologické poruchy genově manipulovaného "trvanlivého rajčete" Flavr Savr, vyráběného firmou Calgene, dceřinou společností Monsanta. Nakonec muselo být rajče Flavr Savr staženo z trhu.


Genovými manipulacemi za blaho lidstva

"Abychom zajistili americkou úroveň stravy pro rostoucí počet obyvatel na Zemi, je třeba zvýšit světovou produkci potravin šestinásobně. Biotechnologie nám to umožní," přestavuje Monsanto svoji vizi, ve které genetické inženýrství zachrání svět.

Za novým plánem rozvoje firmy Monsanto stojí její výkonný ředitel Robert Shapiro, který nastoupil v 90. letech a transformuje firmu z chemického giganta na pionýra biotechnologií se zaměřením na potravu a výživu.

"Trvale udržitelný rozvoj je hlavním principem všeho, co děláme... Používání geneticky změněných plodin bude nesmírným přínosem pro hladovějící svět," napsal Robert Shapiro v ekologickém přehledu firmy Monsanto za rok 1996. Spolu se sloganem "Nakrmíme svět" vyvěšeném na hlavním štítě firmy tak odpovídá kritikům, kteří poukazují na vážné ekologické hrozby, jež aktivity firmy představují.

Není to poprvé, co Monsanto přichází se zaručeným receptem na vyšší zemědělské výnosy. V 50. letech nabídl zemědělcům syntetické pesticidy jako "zázračnou metodu" zvyšující výnosy a likvidující škůdce. Jejich úspěch, založený na nízké ceně, velké účinnosti a jednoduché aplikaci, byl drtivý. Široké využívání pesticidů a dalších chemikálií umožnilo na jedné straně zvýšit výnosy, na druhé straně otrávilo půdu, kontaminovalo potraviny a vodu, zničilo ekosystémy a zdecimovalo přírodní společenstva.

Nyní nám Monsanto se stejnými sliby o zvýšení úrody nabízí další zázrak, genové technologie. Zaváděné technologie přitom mají prokazatelně význam jedině v konvenčním chemickém zemědělství. Vychází ze stejného přístupu ke krajině a přírodě: rychlé a jednoduché řešení, redukcionistický přístup k přírodě, krátkodobé výnosy důležitější než dlouhodobá stabilita zemědělské krajiny.

Tvrzení o tom, že miliarda lidí hladoví kvůli nedostatku potravin, bylo již mnohokrát vyvráceno. Příčinou hladomorů je fakt, že lidé ve Třetím světě přišli o možnost soběstačné obživy, když byli vytlačeni ze svých políček podniky, které zde zakládají monokulturní plantáže zaměřené na vývoz. Desítky zemí, které trpí největšími hladomory, již mnoho let vyvážejí potraviny do Spojených států a do Evropy, kde se jejich kukuřice, sója a obilí používá k vykrmování dobytka.

Pro vyřešení "potravinové krize" je klíčovou otázkou zajištění přístupu k půdě a možnosti pěstovat potraviny pro vlastní potřebu. Nákladné genové technologie vyžadující chemické ošetřování a pěstování na velkých plantážích nemohou chudým a hladovým lidem pomoci. Genové technologie jsou natolik drahé, že si je drobní pěstitelé ve Třetím světě nemohou dovolit. Vyplatí se jen obrovským zemědělským komplexům, kde zvýšená produktivita ve velkém vrátí investice. Je tedy naivní domnívat se, že sója RoundUp Ready pomůže hladovějícím v Bangladéši či v Čadu, nebo že Monstantem vyrobené RoundUp Ready odrůdy cukrové řepy, kukuřice či brambor skončí na stolech podvyživených lidí.

Další rozmach chemicky ošetřovaných monokultur a vytlačování místních odrůd, které jsou pro tradiční, přírodě blízké zemědělství klíčové, pravděpodobně krizi zemědělství ještě prohloubí. Podle odhadů Organizace pro zemědělství a výživu (FAO) svět do roku 2000 ztratí 95 % zemědělských odrůd používaných ještě na počátku století.

Fakt, že genové technologie nyní především zvyšují zisky velkých firem, podtrhuje následující statistika: přes 90 % takto vyráběných odrůd má jedinou výhodu, a to pro pěstitele. Rostliny jsou odolnější vůči jedům a umožní tak zemědělcům bezstarostněji užívat dosavadní chemické metody. RoundUp Ready odrůdy, které Monsanto uvádí na trh, nepřinesou vůbec nic spotřebitelům:genově manipulované sójové boby nejsou ani chutnější, ani větší, trvanlivější nebo výživnější. Jediné, co umí, je odolávat totálnímu herbicidu firmy Monsanto.


Ovlivňování úřadů

Nabízí se samozřejmě otázka, jak je možné, že odpovědné úřady povolují komerční využívání jedovatých látek nebo genově manipulovaných odrůd, představují-li opravdu taková rizika. Odpověď má několik částí a je podobná jako u jaderné energetiky.

Za prvé, regulační orgány a úřady se v případě genových technologií ocit-ly v situaci, kdy nejsou schopny účinně kontrolovat a vyhodnocovat důsledky rychle se rozvíjejícího odvětví. Potřebné vědecké kapacity, laboratoře i finanční prostředky má k dispozici prakticky pouze průmysl, který technologie zavádí na trh. Při schvalování genově manipulovaných odrůd vycházejí evropské i americké úřady výhradně z analýz a studií, které jim předloží sami žadatelé o licenci. Schopnosti úřadů závěry ověřovat nebo nezávisle vyhodnocovat jsou přitom mizivé.

Monsanto a další firmy toho bohatě využívají. V minulosti například Monsanto předložil úřadům EPA úmyslně zmanipulované zdravotní studie pracovníků své továrny Nitro, které dokazovaly, že dioxiny nejsou zdraví škodlivé. Na základě těchto studií zavedla EPA regulační opatření, která byla zcela nedostatečná. Závěry studie převzaly i další americké federální orgány, např. Úřad pro veterány, který s poukazem na její výsledky zamítal stížnosti vojáků na zdravotní potíže způsobené dioxiny (viz Agent Orange). Ačkoliv byly závěry studie podrobně zamítnuty jako pseudovědecké v odborných časopisech již v 80. letech, EPA se začala případem zabývat až v roce 1990. Vyšetřování skončilo po dvou letech do ztracena: firma Monsanto sice předložila nepravdivé studie, věc se však promlčela.

Za druhé, pokud v úřadech pracují odborníci, kteří problematiku vystudovali a vyznají se v ní, jsou přirozeně těmto technologiím příznivě nakloněni. Často do úřadů přešli lidé, kteří mají úzké vazby s průmyslem. Monsantu není ani tato taktika cizí. Využívá ji zejména v případě amerického Federálního úřadu pro potraviny a léčiva (FDA). Ten v minulosti povolil používání řady výrobků Monsanta včetně sladidla NutraSweet (aspartam) a hormonu rBGH, jež jsou podezřelé z karcinogenních a toxických účinků. Zde je několik známých případů:

  • Margaret Millerová, která v Monsantu pracovala na vývoji rBGH, přešla v 90. letech k FDA a má zde na starosti mj. kontrolu svých vlastních produktů. Millerová uvnitř FDA iniciovala stonásobné zvýšení normy pro obsah antibiotik v mléce (léčí se jimi záněty vemene vyvolané u krav působením rBGH).
  • Právníka pracujícího pro Monsanto, Michaela Taylora, najal FDA na místo, kde kontroluje schvalovací procesy mj. i na výrobky firmy Monsanto.
  • V roce 1977 byli pracovníci ministerstva spravedlnosti Sam Skinenr a William Conlon pověřeni stíháním firmy Searle (dceřinná společnost firmy Monsanto) za předkládání zfalšovaných testů NutraSweet. Poté, co je firma přeplatila, přešli oba právníci na druhou stranu a v procesu Searle hájili. Proces vyzněl do ztracena, když vypršela promlčení lhůta.
  • Bývalý komisař FDA Arthur Hill, který vydal licenci na používání NutraSweet v rozporu se závěry vlastní odborné komise, se poté stal zaměstnancem agentury Burson-Marsteller pracující pro firmu Monsanto.
  • V květnu 1997 kandidovala Virgina Weldonová, viceprezidentka Monsanta odpovědná za public relation, na post komisařky FDA.


Burson-Marsteller

"V naší stoleté historii jsme se stejně jako ostatní firmy dopustili toho, že jsme nedoceňovali důsledky našich aktivit. Tyto nezodpovědné časy jsou ale již dávno za námi," slibuje výkonný ředitel Monsanta Robert Shapiro v publikaci z roku 1995 a dodává: "Co je důležité a hodnotné pro veřejnost, stává se hodnotným a důležitým i pro nás."

Vzhledem ke své černé minulosti a velmi pochybným současným aktivitám se firma Monsanto snaží vypadat vstřícně a především ekologicky. Zeleným krycím nátěrem ji opatřuje především najatá agentura public-relation, firma Burson-Marsteller (BM).

Jedním z úkolů BM byla neutralizace odporu proti rBGH v USA. K diskreditaci odpůrců využívala BM i vlastní agenty uvnitř občanských iniciativ. Známým je případ pracovní skupiny Jeremy Rifkina, kam se zapojila "za ženy v domácnosti" Diane Moserová, pracovnice BM. BM se také podílel na vzniku kvazivládníorganizace National Dairy Board (NDB), která propaguje rBGH.

Agentura BM slouží často těm, kdo nemají čisté svědomí. V minulosti například hájila zájmy firmy Exxon po havárii tankeru Valdez, firmy Babcok&Wilcox po havárii jaderné elektrárny Three Mile Island, firmy Union Carbide po katastrofě v Bhópalu, stejně jako nigerijské diktatury nebo argentinské junty (podrobněji viz článek "V zájmu klienta" v Poslední generaci č. 9/1995).

Další skvělou vrstvou zelené barvy, kterou Monsantu BM zařídil, je podpora ekologického programu Nadace Partnerství "Člověk a krajina" v České republice. Tato účinná reklama má Monsanto přijít na pouhých 50 000 dolarů.


Značení výrobků

Chce-li firma Monsanto prospívat společnosti a je-li přesvědčená o tom, že její výrobky jsou neškodné, těžko lze pochopit úpornou snahu, s jakou odmítá značení potravin vyrobených z genově manipulovaných plodin.

Zarážející skutečnost, že firma ve své snaze zabránit značení mléka "bez obsahu rBGH" podává žaloby na jeho výrobce a prodejce, jsme již zmínili výše. Stejně vehementně odmítá Monsanto značení potravin obsahujících genově manipulovanou sóju a další plodiny.

Hlavním argumentem je tvrzení, že nové boby mají identické vlastnosti - z hlediska spotřebitele - jako přírod-ní, a proto nemá značení smysl. Karen Marshallová, mluvčí Monsanta, říká: "Značení potravin nemusí být pro spotřebitele vůbec výhodné. Značky by vzbuzovaly podezření, že sója RoundUp Ready je jiná než klasická sója, což není pravda." Na námitku, že jsou spotřebitelé, kteří nechtějí genové manipulace podporovat, Marshallová odpovídá, že takoví lidé si mohou kupovat organické potraviny. Počátkem roku 1998 však již probíhalo na popud firmy Monsanto řízení ministerstva zemědělství, které by umožnilo oficiálně řadit sóju RoundUp Ready do kategorie organických potravin.

Gary Barton, ředitel sekce biotechnologií firmy Monsanto, věří, že otázka výběru mezi přírodními a geneticky upravenými potravinami stejně ztratí během pěti až deseti let smysl. "Až se začnou ve velkém pěstovat genově manipulovaná kukuřice, sója a další produkty, lidem odmítajícím tyto potraviny zbude v obchodech jen malý koutek, který je stejně neuživí."

Americké federální ministerstvo zemědělství odpor Monsanta proti značení podporuje. "Značení prostě nemá smysl, protože by z něj veřejnost neměla žádný prospěch, s výjimkou malé skupinky těch, kdo se domnívají, že mají právo vědět všechno," říká Dr. Foundin z ministerstva. "Tato skupinka, podporovaná organizací Greenpeace, přitom jedná vyloženě iracionálně."

Tajemník ministerstva Dan Glickman v červenci 1997 prohlásil, že jeho úřad "nebude tolerovat" jakékoliv požadavky na oddělování genově manipulovaných a přirozených zemědělských produktů a že pokud to bude požadovat některý ze států dovážejících potraviny z USA, je připraven podat stížnost u Světové obchodní organizace (WTO).


Evropská legislativa

Brzy po komerčním zavedení sóji RoundUp Ready v USA začalo být téma geneticky manipulovaných potravin žhavé i pro Evropu. Ta je největším dovozcem sójových bobů z USA. Sójové boby nebo produkty z nich vyrobené (rostlinné oleje, lecitin aj.) obsahují asi dvě třetiny všech potravinářských výrobků: margaríny, dětské výživy, čokolády, pečivo a další. V Evropě však narazily genově manipulované potraviny na mnohem větší odpor než v USA. Podle průzkumů veřejného mínění požaduje 93 % obyvatel EU značení genově manipulovaných potravin a 80 % odmítá jejich používání. Značení potravin v Evropě požadují kromě ekologických organizací také organizace spotřebitelů.

Dovozní firmy opakovaně porušují evropskou legislativu a zneužívají mezer v zákonech jednotlivých států. Několikrát byly zaznamenány ilegální dovozy geneticky manipulovaných potravin. Dovozci zřejmě předpokládají, že svým jednáním posléze donutí EU schválit fait accompli.

Teprve s velkým zpožděním připravila Evropská komise návrh vyhlášky o značení geneticky manipulovaných potravin. Návrh byl bezzubým kompromisem mezi neochotou firem značení zavádět a tlakem občanských iniciativ. Podle něj by byly značeny jen ty výrobky, které bezprostředně obsahují sójové boby a ve kterých proto lze přítomnost genově změněné DNA naměřit. Ostatní potraviny by značeny nebyly vůbec nebo by nesly nic neříkající značku "může obsahovat geneticky manipulované složky". Spotřebitelé by tak nebyli informováni o obsahu manipulovaných potravin ve výrobcích obsahujících produkty ze sóji (olej, lecitin aj.) a tam, kde by sójové výtažky byly použity jako aditiva a ochucovadla. Návrh Evropské komise naštěstí letos v lednu odmítla Komise pro bezpečnost potravin, takže nyní musí projít Radou ministrů.

V polovině března tohoto roku připustila firma Monsanto, že na navrhované značení potravin v Evropě přistoupí. Mluvčí Monsanta pro Evropu Tom McDermott k tomu řekl: "Teď vidíme, že Evropa přistupuje ke značení potravin poněkud jinak než lidé v USA. Evropská realita nás nutí změnit postoj." Dodává však, že firma nemění svůj odmítavý postoj vůči značení a separaci bobů na území USA, protože "američtí občané věří vědeckým údajům".

Článek byl napsán především na základě informací zveřejněných na těchto WWW stránkách: