Nedávno Právo otisklo další ze série podivných článků Jiřího Hanzlíčka, nad kterými ekologičtí odborníci jen nevěřícně vrtí hlavami. Autor se tentokrát zaměřil na černobylskou jadernou havárii a s použitím "mezinárodně ověřených skutečností" se pokusil doložit, že její následky jsou zveličovány.

Vynecháme-li nesmyslné výroky typu "Na území Ruska, Běloruska a Ukrajiny bylo nejvíce kontaminováno ovzduší, voda, půda, obydlí, veškerá vybavení, zvěř a dobytek," zbude nám několik konkrétních tvrzení. Většinou jsou neúplná a zavádějící.

Pan Hanzlíček například uvádí, že při výbuchu reaktoru uniklo dvacetkrát méně radioaktivity než při atmosférických zkouškách jaderných zbraní. Neřekl nám, že i "pouhá" jedna dvacetina odpovídá spadu z více než dvou desítek jaderných výbuchů, v tomto případě navíc koncentrovaných na poměrně malém území.

Fakt, že ze 600 000 likvidátorů havárie jich už v roce 1991 deset tisíc nežilo, autor nepovažuje za alarmující: vždyť přece tolik lidí zemře i v každé normální populaci. Zcela opomíjí skutečnost, že skupina likvidátorů se na rozdíl od normální populace původně skládala ze zdravých mužů v nejlepších letech. Uniklo mu i to, že v normální populaci, na rozdíl od likvidátorů, netvoří sebevraždy 20 % všech úmrtí a průměrný věk zemřelých není 35 let.

Žonglování s odbornými pojmy ukončil pan Hanzlíček tvrzením, že ozáření našich obyvatel Černobylem je menší než přírodní úroveň radiace. Radioaktivní záření má ale kumulativní účinky - jakékoliv zvýšení jeho intenzity zvýší i pravděpodobnost úmrtí na rakovinu. Neškodné přitom nejsou ani přirozená úroveň nebo rentgenování, které samy způsobují stovky úmrtí ročně. Dodejme, že i podle velmi opatrných odhadů způsobí oficiálně udávané radiační zatížení z Černobylu u nás, tisíc kilometrů daleko, mnoho set smrtelných případů rakoviny.

Pan Hanzlíček zkrátka vsadil na neznalost čtenáře a pokusil se bagatelizovat následky černobylské tragédie. Učinil tak v duchu brožurek propagujících jaderné elektrárny, z nichž vedle demagogického způsobu argumentace převzal i děsivý newspeak: tragédii statisíců lidí označuje neutrálně jako "největší událost v historii jaderné energetiky".

Již vzápětí po havárii zahájil průmysl obrovskou kampaň, která měla především uklidnit veřejné mínění. Mezinárodní agentura pro atomovou energii, jejímž cílem je podporovat celosvětový rozvoj jaderné energetiky, vypracovala vlastní studii dokazující, že následky černobylské "události" jsou minimální. K tomuto závěru mohla dospět ovšem jen díky tomu, že do studie nezahrnula zdravotní údaje o milionu nejpostiženějších lidí a oficiální údaje o těch ostatních bez ověření převzala od sovětských orgánů.

Z prostředků mezinárodní pomoci vybudovali v Černobylu informační středisko. Svalnatí "profesionálové" v maskáčích tam vysvětlují západním delegacím a výpravám, že až na drobné výjimky život v regionu pokračuje jako kdysi. Turisté a politici, kteří nerozumí rusky a s obyčejnými lidmi nepřijdou do styku, pak mohou odjet s dojmem, že se opravdu mnoho nestalo.

Stačí však vyjít ven a oslovit třeba paní s taškami, která kráčí domů. Na pozdrav a dotaz, jak se jí daří, odpovídá s úsměvem, že dobře. Když s ní hovoříte déle, něco se v ní po chvíli zlomí a paní se rozpláče. Dozvíte se, že jí na rakovinu umřeli sousedé zleva i zprava, ona sama byla již dvakrát na operaci štítné žlázy. Ukazuje jizvy na krku. Do zamořené oblasti se vrátila proto, že si zde může vypěstovat aspoň brambory k obživě, z nízkého platu by jinak nepřežila. Jiná paní pracuje v regionu jako průvodkyně výprav, plat zde má třikrát vyšší než jinde. Hrdě říká, že vystudovala fakultu radiofyziky na Kyjevské univerzitě.

Ukazuji jí dozimetr. Udává normální úroveň radiace, když jej držíte ve výši očí. Přibližte je k zemi, ke kmeni stromu, k trávě v příkopu - a údaj na displeji se zvýší na čtyř-, šesti- i desetinásobek. Ne, paní průvodkyně se zvýšené radiace nebojí. "Víte, tady u nás je to tak: na záření umírá jenom ten, kdo se bojí. Když se člověk nebojí, nic se mu nestane."

I takto se tady může vyjadřovat odborník, stačí, který za nadprůměrný plat vytěsnil nepříjemné myšlenky.

Doporučuji panu Hanzlíčkovi černobylský region navštívit a porozhlédnout se kolem. Příběhy lidí, s nimiž jsem se tam setkal, mne budou strašit do konce života.

Text původně jako komentář otiskl deník Právo.