Jan Beránek > Chytálky 24, 594 55 Dolní Loučky > T 604 207 305 > E jan.beranek@ecn.cz > W www.janberanek.cz

> Strana zelených

Možnost volební aliance Zelených s liberály

Motto: „Je naší politickou zodpovědností zabránit vládě ODS a lidovců“ (Martin Bursík na jednání Republikové rady SZ dne 3. dubna 2005)

Strana zelených bude pro parlamentní volby 2006 volit mezi dvěma možnými strategiemi, a to buď samostatnou kandidaturu, nebo kandidaturu společnou s dalšími subjekty. Nejbližším partnerem, o kterém se dnes uvažuje, jsou některé liberální strany.

Text k možnosti volební aliance posílám delegátům sjezdu a členům strany proto, že jsme o této zásadní otázce prakticky dosud nediskutovali. Republiková rada SZ přijala bez rozpravy na toto téma dne 3. dubna 2005 následující usnesení: „Republiková rada ukládá Předsednictvu SZ připravit návrh volební strategie samostatného postupu SZ pro Parlamentní volby“.

Ačkoliv se Republiková rada pouze rozhodla o tom, že předsednictvu ukládá za úkol připravit návrh určité strategie, Martin Bursík a Petr Štěpánek následně toto usnesení opakovaně veřejně prezentovali jako rozhodnutí SZ kandidovat samostatně. Namísto věcné rozvahy a promýšlení argumentů se tak již od jara objevují jednoznačná prohlášení o tom, že do voleb jdeme sami. Veřejné odmítání druhé možnosti některými členy předsednictva Strany zelených a zejména napadání těch, kdo se mezitím pokoušeli s liberálními partnery jednat a zjistit tak vůbec možnou podobu společné aliance, šanci na uskutečnění takového plánu výrazně poškodilo. Považuji to za politicky velmi nezodpovědný přístup. 

O volební strategii však bude s konečnou platností rozhodovat sjezd Strany zelených, který na poslední chvíli, ale přece ještě může tuto chybu korigovat. Proto nyní shrnuji důvody, pro které považuji (přes známé výhrady) společný postup Zelených a liberálů do nejbližších voleb do sněmovny za prospěšný a potřebný. 

1.       Politická situace v České republice

Obavy před „modrou tsunami“, které lze slyšet z mnoha stran, přehánějí patrně v tom, že vítězství ODS považují za jisté.Ve skutečnosti, jak ukazuje i víkendová zkušenost z Německa, nemá konzervativní pravice svůj nástup ještě v kapse. Na druhou stranu po případném vítězství modrého ptáka můžeme skutečně očekávat velkou pohromu nejen v ekologické oblasti podle receptu Modré šance, ale – a to na prvním místě – v samotných základech fungování společnosti a demokracie.

O strukturách ODS víme, že dovedly zatím nejdále nebezpečné prorůstání politiky, podnikání a kontroly veřejného prostoru. Zatímco Stanislavu Grossovi a dalším přistiženým politikům ČSSD se můžeme vysmívat nebo se nad nimi rozčilovat (každý podle své nátury), jak se v tom nešikovně motají a jsou neschopnými packaly, mašinérie ODS si v takových situacích počíná jako ryba ve vodě, chladnokrevně a profesionálně.

Nejedná se jen o jednotlivé akty korupce, ale právě o systematický způsob, jakým ODS zabezpečuje a konzervuje své struktury: snaží se uzavírat politický systém před konkurencí, oslabovat kontrolní roli a nezávislost médií, omezovat vnější vlivy (zejména evropský) či obsazovat klíčové posty ve společnosti lidmi, kteří dají přednost klientelistické loayalitě před obecným zájmem. ODS dnes kontroluje většinu velkých měst, všechna krajská zastupitelstva, de facto i Senát, má prezidenta. V roce 2006 bude usilovat o posílení ve sněmovně a o získání vlády podle svých představ.

Vzhledem k jejím otevřeným útokům proti občanským sdružením, veřejnoprávním médiím, resortu životního prostředí či Evropské integraci a se znalostí toho, co ODS provádí v tichosti (noční šikanu násilnými a ozbrojenými bojůvkami, krytými městskou policií a starostou ODS, někteří z nás zažili při senátní volební kampaň na vlastní kůži) můžeme spolehlivě tušit, jaké tyto představy o vládnutí jsou.

S ohledem na dlouhodobější politickou situaci v České republice však považuji za zásadní a reálnou hrozbu změnu volebního systému, kterou ODS i Václav Klaus soustavně prosazují už řadu let. Už i současný poměrný volební systém do sněmovny je značně diskriminační (viz dále), ODS ale usiluje o jeho další pokřivení ve prospěch velkých stran, případně změnu na systém čistě většinový. V minulosti již ODS s ČSSD v době opoziční smlouvy takovou skrytou změnu volebního systému téměř dokonala, tehdy mu však na poslední chvíli zabránil Ústavní soud. Tato pojistka změny volebního systému je ale přinejmenším oslabená poté, co Václav Klaus jmenoval do Ústavního soudu řadu nových soudců.

Hrozí reálně, že pokud se ODS podaří ve spolupráci s ČSSD nebo KSČM (nebo jejich částmi) volební systém dále zdeformovat nebo přímo změnit na většinový, možnosti Strany zelených (i jiných menších stran) ovlivňovat českou politickou scénu budou na dlouhou dobu zásadně utlumeny.

Myslíme-li vážně to, že se jako Zelení chceme významně podílet na rozhodování a prosazovat svoji politickou vizi, je naším prvořadým úkolem postarat se o to, aby pro to vůbec zůstaly zachovány předpoklady. Může se nám jinak snadno stát, že ve volbách 2006 dostaneme při zisku 5 % hlasů 4 nebo 5 mandátů ve sněmovně, ale ve volbách 2010 už ani jednoho, i kdybychom do té doby zvýšili svoje preference dokonce až na úroveň zelených v Německu. 

S vědomím této reálné hrozby bychom se dopustili historické nezodpovědnosti, politického amatérismu a neomluvitelné sebestředné zahleděnosti. Vždyť  právě širokou společenskou zodpovědnost a myšlení v horizontu delším než jedno volební období považujeme my Zelení za svoje silné devizy!

2.       Diskriminující volební systém

Už dnešní volební aritmetika, ačkoliv se náš volební systém do sněmovny nazývá poměrný, je silně zdeformována ve prospěch velkých stran. Pomineme-li fakt, že hranice 5 % pro zastoupení ve sněmovně je nespravedlivá (strana, kterou volí sto či dvě stě tisíc obyvatel, si jistě zaslouží mandát), že stejně tak je nespravedlivá hranice 1,5 %, resp. 3% pro získání finančních prostředků od státu, pak nepoměrně funguje i přepočítávání mandátů podle získaných hlasů:

• Zatímco ke zisku jednoho mandátu potřebuje strana pohybující se kolem 5 % řádově statisíce hlasů, stranám s dvoucifernými výsledky stačí i vyšší desetitisíce hlasů.

• Strana, která ve volbách dostane 5 % hlasů, získá ve sněmovně pouze 2 % mandátů. Tento výrazně nespravedlivý poměr se začíná vyrovnávat až při zisku kolem 15 %.

• V některých krajích (podle jejich lidnatosti) musí strana k dosažení jednoho mandátu získat ne 5 %, ale často přes 8 %, někde i 12 % (Liberecko) nebo dokonce 20 % hlasů (Karlovarsko).

 Situaci s mandáty ilustruje v prvním přiblížení tato tabulka:

Myslíme-li vážně slova o historické zodpovědnosti Strany zelených při krocení ambicí ODS (viz motto v úvodu), nemůžeme nemyslet ani na tuto praktickou stránku věci. S velkým úsilím a notnou dávkou štěstí můžeme získat 5 nebo 5,5 % hlasů (i to by ale předpokládalo mít za devět měsíců sílu a vliv na úrovni asi 2/3 německých Zelených!) ale tím dostaneme jen 4 nebo 5 poslanců. S takovou muší váhou ve dvousetčlenné sněmovně nebudeme mít pravděpodobně šanci hrát ani roli jazýčku na vahách, ale třeba ani založit samostatný poslanecký klub (minimum je 10 poslanců) se všemi jeho procedurálními právy a důležitým provozním zázemím.

Naopak, postup v alianci s dalšími liberálními partnery by umožnil Straně zelených získat spravedlivější zastoupení ve sněmovně (lépe odpovídající zisku hlasů) a zajistil její účast ve vlastním/společném poslaneckého klubu. Není nepředstavitelné, že by společná kandidátka mohla usilovat o překročení 10 % hlasů, zejména pokud by si dokázala vybudovat image „pátého bloku“, který má reálnou šanci do sněmovny proniknout a zabránit hegemonii ODS.

3.       Vnitřní situace Strany zelených

Další argumenty hovořící ve prospěch společného postupu s dalšími liberálními partnery nacházím i ve vnitřní situaci Strany zelených:

• Ve svých řadách i ve vedení máme politiky s dlouhodobými liberálními kořeny a minulostí (Martin Bursík: OH, Svobodní demokraté a KDU-ČSL; Petr Štěpánek: SOS: Evy Tylová: SOS), takže je garantována určitá programová a názorová blízkost.

• V některých krajích Zelení s liberálními partnery dlouhodobě spolupracují. Například ve volbách 2004 byl ze strany SZ silný zájem kandidovat společně s SOS v Evropských volbách, v minulých krajských volbách jsme my zelení měli liberální partnery v Praze, dále v krajích jihomoravském, plzeňském, středočeském, jihočeském, karlovarském a na Vysočině. V Jihomoravském kraji společná kandidátka SZ a LiRA dokázala jako jediná překročit 5 % a díky ní získala SZ své historicky první mandáty v krajském zastupitelstvu.  

• S ohledem na situaci Strany zelených v některých krajích – ať už jde o nedůvěryhodné struktury v Moravskoslezském či Karlovarském kraji, nebo objektivně slabé postavení jinde – by spolupráce s liberálními stranami poskytla větší výběr kvalitnější kandidátů do sněmovny

• Při plošném celostátním zisku 5 % by Strana zelených získala po jednom mandátu ve čtyřech krajích: v Praze, v Jihomoravském, Středočeském a Moravskoslezském kraji (viz tabulka s mandáty na předchozí straně). S ohledem na situaci SZ a očekávané lídry kandidátek v polovině z těchto krajů nám hrozí blamáž a těžko napravitelná ztráta důvěryhodnosti v očích voličů.

 4.       Politická situace v liberálních stranách

Liberální strany v České republice trpí v různé míře řadou vážných neduhů: roztříštěností, ničivými osobními ambicemi jejich lídrů, programovou plytkostí, zdiskreditovanými osobnostmi, podílem na chybách předchozích vlád, nekompetentností v ekologické oblasti. Vzhledem k tomu, že některé z těchto chorob již zachvátily i Stranu zelených, bylo by od nás pokrytecké tvářit se, že toto jsou hlavní překážky ve spolupráci.

I české liberální strany hledají – tu více, tu méně upřímně – možnosti spolupráce a společného postupu do parlamentních voleb. Některé k tomu vedou sebezáchovné pudy, jiné přízemní pragmatismus, ale najdeme mezi nimi i upřímné idealisty a altruisty. Všechny liberální strany pak přinejmenším deklarují zájem účastnit se širšího volebního projektu.

Patrně nejviditelnějším a nejvýznamnějším výsledkem spolupráce liberálů na celostátní úrovni je „Klub otevřené demokracie“ v Senátu, sdružující senátory za zejména liberální strany. Jeho členem je i senátor za Stranu zelených Jaromír Štětina. Kolem tohoto klubu se také zrodil a uskutečnil plán společného postupu pro senátní volby v roce 2004. Senátoři tohoto klubu mohou být jak svojí osobností (mezi jinými Jiří Zlatuška, Eduard Outrata, Josef Jařab, Soňa Paukertová, Karel Schwarzenberg), tak i díky dosud proběhlým jednáním solidním garantem projektu společného postupu liberálů a zelených do voleb.

Zároveň je zřejmé, že slova zástupců liberálních stran o potlačení dílčích ambicí a o zahájení partnerské spolupráce může uvést v život pouze silný hybatel, který dokáže vytvořit dostatečně pevné krystalizační jádro projektu. Vzhledem ke svým jednoznačně nejvyšším preferencím a odstupu od vzájemných šarvátek uvnitř liberálů by takovou roli mohli sehrát zelení. Získali by tím i výhodu toho, kdo projekt táhne, formuje jeho pravidla a má tak na něj podstatný vliv.

5.       Konkrétní možná podoba aliance

- půdorys projektu

Počátečním půdorysem projektu by mohl být právě Klub otevřené demokracie, Strana zelených a LiRA (jejíž předseda Milan Hamerský už v minulosti několikrát prokázal úctyhodnou vlastnost politika upozadit sebe sama ve prospěch obecnějšího projektu, vyhledávat kvalitní nezávislé kandidáty a férově dodržovat uzavřené dohody). S takovou aliancí by byli nuceni vážně jednat i Evropští demokraté, SNK, US a další.

- kandidátky

Mechanismus sestavování společných kandidátek s cílem dosáhnout co největšího počtu hlasů by nahrával tomu, aby se spojenci snažili nabízet a vybírat co nejkvalitnější kandidáty. Ve společném zájmu by bylo možné prosadit taková pravidla, která by jednoznačně upřednostňovala kvalitu před ambicemi či vedlejšími zájmy, potlačovala extrémy a nevěrohodné osoby. Takový princip považuji za oboustranně prospěšný: jak pro potenciální liberální, tak i pro naše vlastní, zelené uchazeče.

- program

Z hlediska Strany zelených můžeme u liberálních stran najít dlouhou řadu vyloženě protikladných programových cílů a požadavků (zejména v oblasti liberalizace obchodu a služeb). Nelze ale opominout patrně srovnatelně dlouhý seznam příbuzných postojů (liberální přístup ke vzdělání, menšinám či lehkým drogám).

Určitou představu o programovém průniku nám dávají dosavadní koaliční spolupráce v krajských volbách, stejně jako aktuálně tzv. „liberecká“ a po ní i „pražská“ výzva, jež letos na jaře podepsaly krajské organizace Strany zelených s tamními liberálními spojenci.

Jako klíčový sjednocující bod by pro volby 2006 mohla a měla sloužit právě snaha zabránit vládě ODS a nevratným změnám ve volebním systému. Ostatní, dílčí a konkrétní témata, jsou ve světle tohoto obecného zájmu podružné, ale i zde bychom jistě našli řadu společných jmenovatelů (ochrana spotřebitele, podpora evropské integraci, podíl občanů na rozhodování a jeho transparentnost, kroky omezující korupci). V jiných tématech, kde bychom shodu nenašli, bychom ji voličům ani nepředstírali.

Jan Beránek, předseda Strany zelených

v Chytálkách 20. září 2005